Pozdní léto

Poctivý český film z dob, kdy se to ještě umělo. Velmi emotivní záležitost, na které by si leckdo vylámal zuby, ne tak Antonín Moskalyk. Obsazením spolehlivých herců dosáhl vynikající realističnosti, zkrátka jsem mu to zobal z ruky. Nic nám divákům není podsouváno, závěr si každý musíme udělat sami. A tak to mám rád...90% (17.06.2012)

Velice hluboký snímek o 7 letém klukovi ,kterého si chtějí vzít bezdětný rodiče,ale majího na víkend a pak ho vrátí ,protože jim to nák neklape. Babička s dědou jsou proti ,ale přesto ho tam děda zpátky odváží. Nakonec chlapec ,krerému všichni říkají ,že ho vrátili a už ho nechtějí ,přesto uteče zpátky za náhradní rodinou a ty konečně pochopí ,že k nim patří a už si ho nechají. Je to hodně dojemný snímek o lidské lásce a pochopení. Za zmínku stojí výkon Dany Medřické a Ladislava Peška. (17.08.2008)

Myslela jsem si, že dám hvězd více, nakonec jen tři. V řeči % okolo 60. Námět na příběh moc hezký, připomíná mi to trochu "stoličku" a "polepšovnu" od Marie Poledňákové - hledání rodinného štěstí, premiéra v televizi o Vánocích, v centru příběhu malý a roztomilý klučina... Tomáš Holý versus Michal Suchánek. Pro mě to znamená srovnávat nesrovnatelné, "Vašek" je jen jeden. Michal Suchánek je zde překvapivě velmi roztomilý, hraje poměrně dobře. Na jeho roli mi ale vadila jistá "klackovitost", která mi ale nebyla moc sympatická. Spíše naopak. Postava malého Františka mě prostě moc nechytla. Je to asi dáno i současností, kdy mám M.S. zaškatulkovaného v trochu jiné pozici... Ve filmu mi ani neseděli adoptivní rodiče alias Věra Galatíková a Jiří Vala. Takový nemastný, neslaný manželský pár, trochu starší pro adopci tak malého kluka. Nebyla mezi nimi ta pověstná jiskra... Kdo mi naopak imponoval, to byli prarodiče - babička a dědeček v podání Dany Medřické a Ladislava Peška. Především filmový dědeček je z říše snů, mít aspoň jednoho takového! (18.08.2008)

Již první tóny ústřední melancholické melodie Luboše Fišera jakoby dávaly diváku najevo, že ho čeká silný citový zážitek. A stačí jeden pohled na malého Michala Suchánka, a člověk je skoro naměkko. Postavě Karla to trošku nepochopitelně dlouho trvá, než se přestane chovat jako psí čumák. Jeho strach, "že to nedokáže" a "že to nepozná" lze ale přesto lidsky docela chápat. Mistr Hubač to každopádně celé moc pěkně napsal. Silné jsou hlavně dialogy Valy s Galatíkovou, kde člověk musí obdivovat hlavně tu neskutečnou toleranci Věry vůči Karlovi. Galatíkové tyhle typy rolí uvážlivých žen vždy moc dobře šly. Pěkným protipólem morouse Valy je roztomile vznětlivý a citově angažovaný "dědeček" Ladislava Peška. (12.12.2022)

Hubačův vynikající scénář o ztrátách a nálezech, zklamáních, radostech i o krizi středního věku bohužel kazí výběr Jiřího Valy do jedné z hlavních rolí. To byl omyl, kterého si všimli i někteří kolegové. Večer příšerná televize s příšerným Valou, který si chtěl vzít chlapce z dětského domova. Zřejmě ale vůbec nic nepochopil ze scénáře a hrál postavu jednostrunně – zle. Pacienti kolem se ptali, kdo to je a proč je tak zlej. Skutečně, po takovém setkání s toužebně hledaným novým "otcem" by se k němu chlapec nikdy nemohl z dětského domova vrátit! Musel by naopak hned po prvních větách od Valy utéct a zůstat radši jako sirotek. (Miroslav Macháček: Zápisky z blázince, 1995) (07.11.2010)