Závrať naruby

Rozhodně to není zklamání, ale chvilkama se mi to zdálo příliš povrchní a v některých scénách až nevkusné. Je to tak trochu vážnější Brooks, i když takových filmů v repertoáru moc nemá. Rozhodně zajímavý mix známých scén mistra strachu A. Hitchcocka. Chvilkama humor vyzní do prázdna, ale u některých scén jsem se bavil....a to tak že u většinu. Tudíž 4 * naprosto oprávněně. --- Tak a teď položím Váš zvrhlý telefonát….co máte na sobě? (11.10.2006)

Tento film bohužel trpí čímsi, co bych nazval "vtipová inflace" - Mel Brooks tu vrství jeden fórek na druhý, bez ohledu na jejich kvalitu. (Obdobně je tomu ale i v řadě jiných filmů podobného ražení: stačí si vzpomenout na krimi parodie s Leslie Nielsonem z cyklu Bláznivá střela.) Hlavním problémem většiny gagů je však jejich otrocká doslovnost, spočívající v pouhém přesazování scén, záběrů a postav z Hitchcockových filmů do jiných (absurdních) souvislostí - a tak se je režisér snaží učinit vtipnými, což je bohužel někdy až příliš znát a tak úsměv na rtech, který vyloudíme, je většinou spíš křečovitý. Mel Brooks skutečně natočil lepší filmy. (22.02.2006)

Tohle se Brooksovi celkem povedlo, z hlediska stylu tato parodie na Hitchcockovy filmy nedělá své inspiraci ostudu a je znát, že režisér skvěle ovládá filmové řemeslo a Hitchovo dílo má řádně nakoukané. Když se na některé scény podíváte bez ohledu na parodický kontext, zjistíte, že takhle by to Hitchcock prostě natočil, za což si Mel Brooks zaslouží nemalé uznání. Škoda jen, že ne všechny zamýšlené vtipy se Brooksovi povedly, některé jsou až moc laciné, jiné zbytečně natahované a celkově Závrať (a především divák) trpí pomalým tempem, kdy se mezi jednotlivými zábavnými momenty vyskytuje až moc hlušiny. Přes zjevné nedostatky se jedná o poctivou a funkční parodii, která je zároveň i vkusnou poctou Hitchcockově tvorbě a scéna parodující Psycho je přímo perfektní. V porovnání s nynějšími „pseudo-parodiemi“ (Disaster Movie, atd.) se jedná o nedosažitelný biják, který ale pobaví spíše zasvěcené diváky. 70% (16.04.2010)

THIS FILM IS DEDICATED TO THE “MASTER OF SUSPENSE” (Pánovi napätia) ALFREDovi HITCHCOCKovi, a presne takto začína Melov famózny, komediálny počin, v ktorom som ale bohužiaľ postrehol (to sa nedalo nevšímnúť si !) jeden očividný, do očí bijúci: „faux pas” , a tak najmä kvôli nemu som Brooksovi nenapálil plný počet hviezd, kde tomu už naozaj veľa nechýbalo. Ešte rád by som doplnil obsah filmu od (Peta_N) i o ďalší parodovaný snímok, ktorým bezpochyby je-Na sever severozápadnou dráhou, pretože postava hraná Melom Brooksom, alias Richard H. (H je Harpo, podľa Marxa) Thorndyke má charakteristické črty práve s Rogerom Thornhillom (Cary Grant a jeho slávne úteky)+skomolené priezvisko je toho aj jasným dôkazom, že sa taktiež odkazovalo k tejto nefaľšovanej klasike, keď napríklad dôjde i na Vertigo, kedy má “Harpo” neuveriteľný strach z výšok, postupujeme cez Psycho a legendárnu sekvenciu zo sprchy, ale tentokrát s maximálnymi záchvatmi smiechu, za ktoré sa môžem poďakovať Barrymu Levinsonovi, ktorý bol ich bezprostrednou súčasťou, až po známy útok operencov, ktoré si vtedy riadne zgustli na nežnej blondýnke Tippi Hedren, keď si dajú opäť repete, ale ešte s oveľa väčšou účinnosťou a parádnou gradáciou, až to nie je normálne pekné ! _ Mel Brooks je génius v tom, čo ho napĺňa, baví a zaujíma, keď svoje dané možnosti ešte o čosi zdoláva, prekonáva. Naštudoval si filmovú tvorbu režisérskej legendy kinematografie Alfreda Hitchcocka, robí si z nich aj požehnanú srandu, paróduje o dušu, ale všetko sa deje predovšetkým v „rámci normy” , aby poprípade úmyselne neznevažoval tieto vážené počiny, ktoré sú prostredníctvom jeho chytrej réžie a množstva skvelých filmových perličiek otočené o 360 stupňov, čiže úplne postavené na hlavu, a na tom je to najväčšie čaro, že je to hore-nohami ! (26.10.2019)

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)