Závrať naruby

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)

Ďábelsky chytrá komedie, u které jsem měl pocit, že umřu smíchy. Mel Brooks mě tu dokázal přesvědčit, že není jen skvělým režisérem a mistrem ve svém oboru, ale zároveň i skvostným hercem. Role Dr. Richarda Thorndykea mu sedla přímo na tělo a až do samotného konce bylo vidět, že si ji přímo neskonale užívá. Prostě paráda. (09.10.2006)

Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." (06.07.2010)

Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% (09.10.2006)

Podařená parodie na perly z dílny mistra Hitchcocka. Ale naštěstí nejen na ně. High Anxiety drží pohromadě sám o sobě a pobaví i diváky kteří mají o citovaných dílech jen letmou představu. Mě nejvíc rozesmály vtipy které Mel Brooks přidal navíc (auto Louis Vuitton, chlípný telefonát, kamerové průlety). To hlavní co mě uchvátilo byla ovšem Madeline Kahn. Má přesně ten správný mix krásy, osudovosti, zajímavosti a potrhlosti aby působila maximálně přirozeně a přitom směšně. (12.04.2012)