Nový svět

„Koľko krajín som prešiel. Koľko morí. Koľko nebezpečenstiev. Šťastie nie je môj priateľ.“ Klasický Terrence Malick: hviezdne obsadený, vďaka neuveriteľnej kamere, hudbe a strihu úžasne meditačný, miestami až hypnotický, viacvrstvový a žánrovo ťažko, ak vôbec, zaškatuľkovaný. „Pocahontas“ Q'Orianky Kilcherovej je nádherne "prírodná", ale tou skutočnou bombou je famózne vystihnutá atmosféra mrazivo tichej divočiny, ktorá doteraz patrila plachým Indiánom. Viac v mojej recenzii na CinemaView, kam už nepíšem: http://www.cinemaview.sk/clanok/1225652532/novy-svet (17.03.2007)

Vzhledem k tématu a příslušnému názvu filmu se dalo očekávat strhující, velkolepé, triky oslňující dobrodružství s monumentálními bitvami podpořenými hektolitry krve. To by ovšem nesměl režírovat Terrence Malick. Jeho tenká červená linie mě silně lezla na nervy. Filozofie a válka nešly tak docela dohromady. Ovšem tady to funkční je. Nový svět, nová kultura, noví lidé, sem tam nějaké ty vnitřní hlasy, láska velebená až do oblak (naprosto strhujícím a svojským způsobem) a kvalitní snímek je na světě. V žádném případě nuda. Kdo tohle tvrdí, je naprosto mimo. New World má neskutečnou poetickou sílu, která spolu s nádhernou kamerou vytváří neopakovatelně silný divácky prožitek. Zkratkovité vyprávění je věc výtečná. Alespoň nedělá režisér z diváků totální idioty a nechává trochu té kreativity také na nich. Prapodivný střih se dá odpustit a málo akce je naprosto pochopitelné. Obával jsem se zbytečně. (08.03.2007)

Krásná lyrická love story, ve které nejde ani tak o historické reálie jako spíš o city a emoce. Vyzdvihnout musím i excelentní výkon Q'Orianky Kilcher, která leckdy zastiňuje i své zkušenější kolegy. Malick natočil "jiný" historický film než na jaké jsme zvyklí. Jiný ovšem neznamená špatný, právě naopak. (19.09.2007)

Na tenhle film musí být nálada. Stejně jako Tenká červená linie od stejného režiséra byla hodně rozvláčným a pomalým filmem, i tento snímek si užijí hlavně diváci, kteří nechají jednotlivé záběry pomalu proplouvat svou hlavou. Doma jsem si v sedačce tedy udělal maximální pohodlí a celých 130 minut pro mne bylo velice příjemným zážitkem - dokonalá vizuální slast. Dalo by se říci, že jestliže sledování zelené uklidňuje oči, pak sledování filmů Terrence Malicka uklidňuje duši. Film má skvělou atmosféru, a bezmoc prvních kolonistů Virginie se mi již v prvních minutách zakořenila do podvědomí, jako bych útrapy prožíval spolu s nimi. O chvíli později již začne herecký koncert Colina Farrella a Q´Orianky Kilcher, který prostě nemá chybu. Těžko uvěřit, že hlavní hrdinka ještě ani nebyla plnoletá, protože jak její tělo, tak herectví tomu plně nasvědčují. Trochu více jsem pak čekal od Christiana Balea, ale na druhou stranu: dokonalý snímek jsem nečekal. Nový svět lze tedy doporučit všem mírumilovným povahám anebo alespoň lidem, kteří v sobě dokáží klid na dvě hodiny objevit. Nic pro akční fajnšmekry... (11.05.2009)

Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, ale když k nim jednou najdete cestu, je těžké je nemilovat.___ Nový svět po prvotním zklamání nedokážu vnímat jako klasický film, spíše jako svědectví o světě formou oživlých nástěnných maleb. Nedokážu jej (krom předchozích snímků téhož tvůrce) k ničemu přirovnat. Nedokážu jej pochopit. Nechci jej pochopit. Největší chyba, kterou jsem během prvního sledování Nového světa udělal, byla právě snaha přistupovat k němu racionálně, ale on nemá být chápán, nýbrž prožíván.___ Ve snaze vidět normální film, který míří z bodu A do bodu B vyznívá Nový svět jako zdlouhavá procházka galerií. Sebekrásnější obrázky po čase omrzí. Onen „fígl“ (alespoň v mém případě) paradoxně spočíval v akceptování vršení zmíněných obrázků coby formy vyprávění. Malick vlastně bourá klasickou narativní strukturu, rezignuje na souvislé vyprávění příběhu a nahrazuje jej obsahově nezajímavými fragmenty, z nichž si každý divák musí odvodit to podstatné.___ Takto „vyextrahovaná“ verze známé legendy o indiánské princezně Pocahontas (přirozený půvab Q'Orianky Kilcher jakoby odrážel krásu okolní panenské přírody) nesedne zdaleka každému, ale každý ji dokáže bez problému pochopit. Ač sám profesor filozofie, do svých děl Malick zřídka implantuje nějakou filozofii. Také Nový svět je dílem tuze prostým (nikoliv hloupým), oproštěným od všech výrazových prostředků moderní kinematografie, přes které se musíte k ryzí podstatě obrazu dopracovávat jako poutník bloudící změtí uliček. Teď a tady vidíte tohle a tohle a buď se vám to zalíbí a nějak to na vás zapůsobí, anebo režiséra počastujete nějakým nehezkým invektivem, doufaje, že propříště dá přednost privátní meditaci někde na Aljašce.___ Malick svým postavám jen málokdy umožní dialog tváří v tvář, drtivě převažují dlouhé voiceoverové monology, umístěné mimo obraz, mimo čas a tudíž věčné. Na začátku a na konci použitý, neustále a přitom vůbec gradující motiv z Wagnerova Prstene Nibelungů může být iritující, ale stejně tak může přesně rezonovat s fyzickým stavem, do něhož nás režisér chce ukolébat. Totiž do osvobozujícího transu. ___ Diváky z větší části odmítnutý, kritiky zbožňovaný i odsuzovaný a o patnáct minut zkrácený, takový je Nový svět, jenž si cestu do našich kin hledal celé tři roky. Co mě opravdu mrzí – Malick pravděpodobně natočil přesně to, co natočit chtěl a zase pár let potrvá, než natočí něco dalšího. Je snad příliš troufalé pojmout výpravný velkofilm za 30 milionů dolarů (což, přiznejme si, není žádná suma) jako experiment (ve skutečnosti návrat ke kořenům)? Ano, ale existuje-li něco jako souznění člověka s přírodou skrze film, je tím filmem Nový svět. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Shushika, Marius, Ai.ma, Zóna, curunir, Chrysopras, Dimo (27.03.2008)