Nový svět

Krásnej film o síle pravý lásky, o míjení se v čase, o tom, jak osud a nástrahy reality můžou se životem nakonec naložit úplně jinak. V kulisách panenský přírody a s přihlédnutím ke kontrastu civilizací, velmi působivá emotivní kresba. Je zajímavý, že Malick vlastně důsledně pracuje s pudy a tělesnem, přitom si vždy zachová dekorum a oko, jazyk, mozek i srdce poety. (21.03.2015)

Jsem nadšený a nemůžu se než přidat ke sborovému : "TENHLE FILM PATŘÍ NA PLÁTNA KIN!". Zatímco u Tenké červené linie jsem se docela slušně nudil, Nový svět mě uhranul od prvního záběru. Překrásně poetické obrazy, meditativní tempo, střih záměrně vynechávající v jiných filmech běžné (a pro vyprávění nutné) dialogy i scény, emotivní příběh, výtečná (často klasická) hudba - celkově velmi působivý zážitek. Co mě fascinovalo nejvíc byla lehkost, s jakou Malick osobitě vypráví. Očistná filmová kúra. (08.12.2006)

Platí to zas a znovu, jako u Mallicka vždy. Dobře natočené, očividně za tím stojí mnoho práce, všichni se činí. Herci, kamera, režie. Vše je na vysoké úrovni. Ale emoce zmizely, nebo spíš se ani nedostavily. Vše jaksi bezúčelně bloumá, zahleděno samo do sebe. Nový svět zachraňuje i to, že se k tomuto tématu Mallickův přístup hodí, takže ho stavím hned na druhé místo v jeho filmografii. 70%, ale tři hvězdy. (18.12.2010)

Nádhera. Malickův poslední film oplývá tak působivou poetickou silou, že jsem mu schopen odpustit i místama zkratkovité vyprávění, kdy je divák nucen si hodně domýšlet. Zatímco v ´Tenké červené linii´ mi promluvy hlavních postav k sobě samým někdy doslova vadily, zde mi, za asistence čarukrásných poetických záběrů přírody a lidí v ní, seděly jak prdel na nočníku a perfektně dotvářely plynutí příběhu. Malick rozdíly mezi anglickými přistěhovalci a indiány jen tak naťukává, nehraje si s historickými fakty, pouze vypráví příběh lásky, její síly, která je tu výrazně hmatatelná i bez použití sexuálních scén, pouze skrze vzájemného se dotýkání a střídmých polibků. Hornerova hudba, ruku v ruce s motivy od Mozarta a Wagnera, dokáže svou působivostí vyvolat husinu po zádech a herecky tu exceluje půvabná představitelka princezny Pocahontas, se svým drtivě okouzlujícím úsměvem. Tenhle film nepatří na monitory počítačů. Tenhle film PATŘÍ do kin, velevážení manažeři Warner Brothers!!! Jeden z nejlepších filmů roku 2005. (10.04.2006)

Akceptovat rukopis Malicka je trochu problém. Vše vsadil na éterickou řeč těla a domýšlení si a namísto striktního tahu směrem z komína vede diváka po obloucích, rozuměje po fasádě. A to doslova, ergo fenomenologicky, neboť ulpívá na povrchu (fasádě) věcí. Stačí říct jen tolik, že Farrell – v civilu snivec i buřič – zde vystupuje jako filozofující zbojník vypadnuvší z Andreje Rubleva razící myšlenku, že poznání ruší víru. (14.12.2007)