Uvnitř tančím

Vesměs pěkná podívaná, to se musí nechat, Uvnitř tančím je povznášející a humorný film o nehynoucí naději a optimismu i v místech, kde by to většina lidí nejraději vzdala, bohužel rozbor celé situace je, v pravém opaku s názvem, dost povrchní. Film se vydává cestou čistého mainstreamu a průměrných choutek konzumního diváka, snaží se vzbuzovat city na primitivní úrovni, má svá naivní až stupidní místa a zkrátka nenabízí nic seriózního ani podnětného k tématu života na vozíčku. Ačkoliv ve filmech neexistuje nic jako "lacinné téma", pro vytvoření diváckého efektu, o jaký se tento film snaží, je výběr jeho tématu "lacinným prostředkem". 7/10 (07.06.2010)

Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H. (09.12.2011)

"Vy mne nezatknete? - Ne! - To je diskriminace. Mám právo být zatčen." Příběh dvou vozíčkářů, kteří se snaží "postavit na vlastní nohy" obsahuje všechny atributy skvěle hodnoceného snímku - hrdinové mají dostatečný počet chorob, přesto jsou sympaticky plni života a samozřejmě přitom někdo umře. Mě to chvílemi bavilo, ale mé slzné kanálky přitom zarputile odmítaly fungovat na režisérský pokyn, takže můj výsledný dojem je spíše rozporuplný. Pro nekritické fandy "postižených" filmů je to však správná volba. (14.04.2016)

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Rory O'Shea vozíčkáře nutil dělat, co dělat nemohou. Nesnažil se tančit uvnitř, ale navenek. Český překladatel to popletl. Moc moc nám chtěl film asi říci, že má smysl žít i s tak závažným postižením. Jaká je to (skoro) neustálá sranda. Zase tedy hlavně navenek, ne uvnitř. Ale kýčně. S ironickými hláškami. S nenaplněnou láskou, jež ve mně vyvolala takové pocity jako pohled na samečka yorkshirského teriéra, který se sápe na trpělivou, leč poněkud znuděnou fenu německého ovčáka. Nepoplakal jsem si. Slabé ***. (02.06.2010)