Uvnitř tančím

Snímek s tak silným humánním posláním, že přebíjí všechny ostatní faktory hodnocení. Naprosto odzbrojující filmový produkt. O téhle sortě filmů se vlastně ani nedá nic konkrétního psát, jen s povděkem kvitovat, že jsou točeny... Uvnitř tančím a ta ohromující síla lidského v nás...i já jsem uvnitř tančil při jeho sledování... Podobné filmy: Skafandr a motýl, Moje levá noha, Hlas moře (24.07.2009)

Úžasné.. Tady je cítit, že se opisovalo ze života. Chyběl kousek, který by umocnil emoční dopad snímku a mohlo se tu rýsovat plné hodnocení!! I s kolečky a přiblblými úředníky se dá tak nějak žít, přičemž rebelský mladík břitkých hlášek, ignorujíc jakákoliv pravidla i řád a zároveň i trpějíc uvnitř, nevybíravým způsobem rozpumpuje život jiného chovance (po mozkové obrně) jednoho stereotypního ústavu. Hřejivě sympatický snímeček nám vmete několik pravd, kterak jsou na tom ti kolem nás mnohdy o poznání hůře, ale naopak jak se svému stavu postavili čelem. Svět kolem ústavu je barevný a oba naši hrdinové v něm dokáží být soběstační a čelit svému údělu. Navíc s přispěním fešné pečovatelky (Romola Garai z Pokání), do které nebude tak těžké se zamilovat. Pořád by bylo co rozebírat a chválit, i k nějaké chybce by se člověk propracoval, nicméně si irský režisér Damien O´Donnell spolu se scénáristou zaslouží absolutorium. Na samém vrcholu pak ční dvojice Steven Robertson a skotský klenot James McAvoy (ten má za sebou po filmové stránce navýsost pohádkové období). Prostě nějak takhle se má TEN ŽIVOT žít.. 85%. (21.09.2008)

Takýchto filmov je pomerne dosť - námatkou Prelet nad kukučím hniezdom, Nedotknuteľní, čiastočne aj Svet podľa Prota. Uvnitř tančím je výnimočné hlavne vďaka skvelému využitiu talentovaných mladých hercov, a nekorektným rebelantstvom hlavnej postavy (McAvoy je proste skvelý). Navyše sa mi ešte nikdy v živote nestalo, že by som sa pri sledovaní nejakého filmu každé 3 minúty uchechtával a každých 10 minút dostával záchvat smiechu. Filmu však samozrejme nechýba ani smutný, ťažký a správne na emócie diváka tlačiaci príbeh, ktorý sa rozhodne neskončí happy endom. (13.09.2013)

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)

Slzy. Dostanou se nám do očí z lítosti nad handicapovanejma lidma, nebo že i handicapovaný dokáže svým způsobem vyjádřit emoce? Věřte, že je to ten druhý případ. Film si na nic nehraje a nenutí vás litovat. Ukáže vám jejich pohled, že i oni jsou stejní jako my. Bojují s životem a překonávají překážky líp než vy. Do života nám vstoupí mnoho lidí. Někteří na delší dobu a někteří jen krátce. Přesto všichni do vás zaryjí nesmazatelnou a pozmění vás. Ve filmu Inside I'm dancing je názorná ukázka, jak vás jeden člověk dokáže vytáhnout s nudného stereotypu a ukázat vám svět z lepší stránky. Vůbec nelituji toho, že mě několikrát během filmu tekly slzy z očí, proč bych se taky měl bránit. Režísér se o to snažil a to že divák u film má slzy v očích je důkazem, že opravdu umí. (11.08.2008)