Devět písní

Podivně kontrastní až šmírácký vhled do soukromí jednoho páru. Předehra na koncertě a pak dohra v posteli. Mezi tím pár banálních slov a pohled na Antarktidu - bohužel si mě tato II (interrupted intimacy) kolem prstíčku příliš neomotala, spíš mě stavěla do pozice někoho nepatřičně přítomného (asi správně), většího smyslu v ní příliš nenacházím. Jako originální, bezdějový pokus, to však své osobité kouzlo má. 60% (12.11.2009)

No, nevím, co si o tomhle díle myslet. Sestříhejte pár živých písní, několik pornografických scén, tři záběry antarktidy a dvě scény, které mají filmy posunout někam dál a vyprávět příběh. Co vznikne? 9 songs. Asi záleží, co od filmu čekáte. Buď budete sledovat odvážný art film, nebo koncert přerušovaný pornem. Nakonec jsem rozhodl hodnotit podle toho, jestli jsem se bavil. Podle jedné hvězdičky asi tušíte, že moc ne. (03.02.2008)

"Zkoumat Antarktidu je skoro jako objevovat vesmír... Klaustrofobie a agorafobie současně. Jako když jsou dva lidé v posteli." - 9 Songs je velmi zajímavý experiment s formou, ve kterém Winterbottom boří klasickou dramatickou stavbu a místo věcí jako jsou příběh či děj je zde pouze následující schéma: mezi devíti koncerty různých stylů (i na nich) se schází mladá milenecká dvojice Američanky a Angličana, přičemž optika filmu je zaostřena hlavně na sex. Pokud se občas - mezi souložemi a koncerty - vyskytne nějaký rozhovor, je na něm (bohužel) znát záměrná improvizace, tj. sklouzává k banalitám (na které přece nemusíme chodit do kina :o). Ale co se zobrazení proměn a vývoje sexuálního vztahu týče, je film špičkový - zde se nálady nevyjadřují slovy, ale činy, a to velmi explicitně zobrazenými, skoro až na hranici hard porna. Jenže v tom je právě ten rozdíl mezi režisérem a protagonisty běžného porna a mezi Winterbottomem a jeho dvěma herci - ti jsou totiž talentovaní umělci, kteří si chtějí hrát a přitom třeba i něco hlubšího sdělit. - Pokud se vám Poslední tango v Paříži zdálo příliš umírněné, koukněte se na tohle! (07.05.2005)

Na tento Winterbottomův projekt (nerad bych tu používal slovo film) mám podobný názor jako na Allenův pokus Melinda a Melinda. Stejně jako mi přišlo nefunkční prostřídávat komedii s tragédií, mi takové přišlo i střídání záběrů z koncertů aktuálně letících hudebních skupin s pornografií. Alespoň to má snesitelnou stopáž. (08.07.2005)

Sledování Devíti písní je velmi smyslovým zážitkem. Na rozdíl od většiny místních kritiků to však nemyslím jako pejorativum. Odvážné sexuální scény sice zkoumají hraníce toho, co film unese, aniž by byl považován za ryze erotickou podívanou, ale k emoční vyprázdněnosti porna mají daleko. Naopak, divák se skrze ně učí vnímat (domnívám se nově ve filmovém médiu) emoční vzhtah hlavních představitelů. A právě v tom tkví formální zajímavost Winterbottomova snímku. Písňové paralely - ačkoli ne tak důsledně - byly využity už mockráte předtím, ale sex jako návod ke čtení ne. (28.08.2010)