Tristram Shandy

"Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho" je bezesporu kultovní knihou anglosaského prostředí. U nás pak našel mocný ohlas především mezi intelekruály a umělci, kterým jazykové hrátky přinášejí zvláštní uspokojení. Ti, kterým ironie a sarkasmy přiliš neučarovaly (jako třeba mně) budou mít s knihou jisté problémy (jako třeba já). Film nicméně vyniká nad knihu vyšší rychlostí (délky epozod/ čas), rozmanitostí a vizuální bodrostí (děloha je asi tím pravým příkladem; bylo by dobré, kdyby si člověk občas uvědomil, čím vším už v životě prošel). (25.07.2019)

Pocity z doslova bombastického začátku začínají být střízlivější s přibývajícími minutami, kdy se začíná film zabývat stále více spíše tématu natáčení. A právě tato složka - natáčení filmu v současnosti se mi jeví oproti složce fiktivně-historické méně zábavná, méně zajímavá a místy dokounce lehounce nudná, kromě teda absolutně perfektní epizodě s kaštanem :) Nicméně Winterbottom nedokázal udržet tempo a má tam pár slabších míst, které mně osobně brání hodnotit Tristrama Shandyho 5*. (26.11.2006)

Po dosledování jsem byl absolutně nadšen, ale vyprchává to rychleji, než bych si byl býval přál. To, čeho si na filmu Tristram Shandy cením, kromě plejády gagů, nejvíc, je jeho nepředvídatelnost. Nejenže jsem, i po přečtení brožurky, čekal tak trochu něco jiného, ale i v samotném snímku jsem si v duchu představoval, jak by se mohl tento vpravdě bláznivý příběh vyvíjet. V momentě, kdy jsem si byl jistý, že to by bylo přesně to pravé a co by se mi velmi líbilo, přišli tvůrci s něčím úplně jiným - skoro stejně dobrým :-), aby podobné překvapení zopakovali ještě několikrát, moji první ideální představu dočasně vymazali z paměti, jako již neuskutečnitelnou a na konci ji zcela neočekávaně prskli na plátno. No, trochu zmateně popsáno, stejně jako to dělá tenhle film :-), jo a hudba byla naprosto boží, jen nevím, komu by za to měli dát oskara, jestli Bachovi, Händelovi anebo Rotovi :-) (05.01.2007)

„Můj otec měl dvě domácí povinnosti, a protože byl systematický muž, rád je plnil obě najednou. První byla natahování hodin. Druhá byla radostnější.“ Se zhlédnutím filmu jsem dlouho otálel. Jednak proto, že mě jiné 2 režisérovy snímky příliš nenadchly, jednak kvůli tomu, že snad žádná kniha mi nebyla tak často doporučována jako právě onen „nezfilmovatelný“ román. Ovšem, když mi definitivně došlo, že k čtené podobě se prostě nedokopu, se zatajeným dechem a nejistým očekáváním jsem sáhl po té filmové. A že mě čekalo sakra velké a milé překvapení! Tristram Shandy je totiž obrovsky vtipný, originální a nápaditý výtvor. Propojení řekněme „natáčených“ s „natáčejícími“, tedy lidí, kteří hrají jak románové postavy, tak zároveň i sami sebe, funguje krásně bez jakýchkoliv zádrhelů, a já se obrovsky bavil, bez ohledu na „dějovou“ linii. Díky tomu divák dostává nejenom střípky ze samotného díla (baví vlastně všechny, i když samozřejmě historku o těch 2 povinnostech Tristramova otce, kterou jsem slyšel už před projekcí, lze s jistotou označit za nejvtipnější), ale i ze zákulisí natáčení, kde si tvůrci snímku zlomyslně pohrávají se satirou na filmový průmysl a jeho fungování (rozhovor v maskérně a následná neutuchající herecká rivalita, pasáž s dělohou, zkoušení horkého kaštanu, promítání levné bitevní scény, snová sekvence, filmové odkazy atd.). A samozřejmě publikum baví i herci, ti hrající sami sebe (hollywoodský host v podobě Gillian Anderson), ale i ti s „pozměněnou“ identitou (kupříkladu moji oblíbenci, tedy „šílený doktor“ Dylana Morana či „mamina“ Kelly Macdonald). Samotné ukončení filmu, tedy vulgární debata při hostině, bylo výborné, ale kvituju i tu hereckou kreaci při závěrečných titulcích (ne že bych u ní zrovna hýkal smíchy, ale to „uzavření kruhu“ hereckého sváru se myslím docela povedlo). Dávám slabších 5* a zároveň doufám, že se nám tímto snímkem začalo s Winterbottomem blýskat na další a hlavně lepší filmová setkání. „Groucho Marx jednou prohlásil, že problém s napsáním knihy o sobě je v tom, že ze sebe nemůžeš udělat šaška. Proč ne? Lidé ze sebe stále dělají šašky.“ (08.08.2015)

Winterbottomov meta-film je podľa mňa tak zahľadený do seba, až mi nepripadá až tak intelektuálne podmanivý akým si myslí, že je. A možno ním aj je, ale keďže tu už máme Kaufmanna, tak mi Tristram Shandy až tak geniálny nepripadal. Každopádne postmoderné odkazy a celková hravosť rozhodne potešili a v niektorých momentoch je film veľmi vtipný (kto videl, presne vie, ktoré mám na mysli). Možno ale ide o materiál vhodný na viaceré pozretia, tak je pravdepodobné, že po potenciálnom druhom videní tohto zaujímavého materiálu pridám nejakú tú hviezdu. Keď už sa tu o tých hviezdach v dvojzmysloch a ironicky hovorí. (30.06.2023)