Naboso

,,NEJDŘÍV MI JÍ BYLO LÍTO. CELÝ MŮJ ŽIVOT NESTÁL ZA NIC, JAKO TEN JEJÍ. ALE TY TŘI DNY, KTERÉ JSEM S LEILOU STRÁVIL, BYLY TY NEJKRÁSNĚJŠÍ V CELÉM MÉM ŽIVOTĚ.…“ /// Til Schweiger tentokrát na téma ,,MŮJ ŽIVOT S BLÁZNEM“. Naivní příběh se zvláštní romantikou. A možná to prej má bejt i komedie. Pravděpodobnost konání postav je … – nebo mi snad chcete říct, že jste schopní sebrat holku z Bohnic a … aha, tak jo, na chování postav seru… Ale ta NAIVITA! Navíc tohle kurva není role pro Johannu Wokalek. (Není!) Připadá mně v týhle postavě jako ufon ztracenej v galaxii. Taky to jejich ,,přátelství“ mě vůbec nerajcuje. Ani, když hraje srdcervoucí cajdák a Leila prožívá nejkrásnější den svýho života. Ta podbízivost divákovi je hnusná! Možná kdybych byl víc holka… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě nejsem úplně přesvědčenej, že ta holka z Bohnic by mohla bejt tou pravou. 2.) Jsem romantik. Za každou cenu! 3.) Thx za titule ,,Sermonizer“ a ,,iqtiqe“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.11.2013)

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 (28.06.2007)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Romantickým komediím moc nefandím, ale tahle nenápadná německá záležitost byla hrozně milá. Velice nepravděpodobný, přesto hrozně hezký příběh o tom, jak láska dokáže dát lidem životní smysl. Láska v tomto snímku spojila dva hodně odlišné lidi a vstoupila oběma do života ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebovali a jejich životy se hroutily a ztrácely smysl. Bohužel zde narážíte na obvyklý nešvar těchto komedií, kdy za 15 minut přesně dokážete odhadnout průběh filmu i jeho závěr. [70 %] (03.02.2024)

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)