Naboso

Mimořádný film se zajímavým příběhem, příjemnou doprovodnou hudbou, zvláštními tlumenými barvami a působivým hereckým výkonem bosonohé Johanny Wokalek. Námět možná nebyl originální a film skončil podle předpokladu optimisticky, ale v jednu chvíli jsem měla obavy, že tuto nevšední komedii převálcuje drama. I tak mne snímek upoutal natolik, že ani pozdní noční hodina mě nepřiměla ho přerušit a dodívala jsem se. Snad mohl být o něco kratší. Nelze hodnotit, nakolik chování nemocné dívky odpovídalo jejímu traumatu. Těžko odhadnout chování člověka, který strávil řadu let v uzavřeném prostoru. O tom by mohly podat svědectví jen vězněné děti Josefa Fritzela a jemu podobných zrůd. (07.12.2011)

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)

Miestami bol príbeh 2 hlavných postáv pritiahnutý za uši (niektorým scénam doslova chýbala logika, ako napríklad získanie auta pri štetkách, alebo putovanie cez pole), ale na druhej strane to vyvážil skvelý herecký výkon Johanny Wokalek a krásna hudobno-vizuálna stránka filmu. Celkový pocit z filmu je aj napriek jednoduchému scenáru veľmi dobrý a Til Schweiger ma príjemne prekvapil aj ako režisér. Milo romantické a aj zábavné. (17.10.2007)

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 (28.06.2007)

Schweiger chtěl natočit silné drama o vztahu bezelstný dívčiny z cvokhausu a sobeckýho losera, kterej podělá, co může, ale její naivita ho přiměje se změnit, jenže mu do toho pořád nějak kecá tendence vypomáhat si klišovitostí, přeslazeností a humorem hodným situační komedie s Benem Stillerem. Je to škoda, protože Johanna Wokalek je fantastická - jestli mě něco dojalo, byla to ona. (06.01.2011)