Číňan

Číňan je jednou z mých "životních filmových výher". Dostala jsem se na něho do kina úplnou náhodou se svými rodiči, promítalo se tenkrát jen pro nás tři. Byla to asi nějaká intuice, jít ten večer do kina, protože Číňan za to rozhodně stál (a dnes mi přijde, že snad ani není k sehnání). Jsem ohromným příznivcem filmů o Asiatech, stejně tak filmů o migrantech a nejvíce - o rasově míšených manželstvích. Proto mi Číňan udělal takovou radost. ***** a zasloužené místo v TOP 10. (01.10.2006)

KINO ART Ostrava, 21.1.2010: Špička romantických dramat. Hodně evropský film, takže žádný kýč nečekejte. Příjemný humor, příjemné tempo, příjemní herci. Jak se pohádat aniž byste si vůbec něco rozuměli? Jak se zamilovat bez pronesené jediné smysluplné věty? Seveřeani prostě umí, o tom se přesvědčuju stále více. (22.01.2010)

Jestli něco skandinávskou kinematografii, a obzvlášť dánskou, povyšuje, tak jsou to jednoznačně lidské emoce a přirozená deprese z jejich příběhů, které Vás vtáhnou do děje tak, jako kdyby se to životní úskalí dělo Vám. V případě filmu Číňan to není jinak. Dánovi do života vstoupí jeden Číňan, který mu nabídne něco, co lidsky smýšlející postava utápějící se v samotě pravděpodobně neodmítne. Koho by ale napadlo, že to způsobí kolotoč emocí, ze kterých není cesta ven. V závěru filmu mi hlavní postavy bylo neskutečně líto a musel jsem nad ní přemýšlet i po zbytek večera. (29.03.2020)

Pomalý Dán a žena pomalých pohybů. Těžkopádná otevřenost a lehká uzavřenost. Zjemňující svazek dvou kultur nasazujích masky na tváře. A tvář mluví obráceně, do sebe./ Střet masek v kramářské písni filmu. Té první se tvářnost poskládala z mračen, té druhé svítí vyhlazená do běla oblak. Za maskami dvě poplašené tváře o samotě se svým jazykem. Masky jsou si pro sebe exotické, nevysloveně přitažlivé. V jednu chvíli se mlčky spojí a po slabikách a slovech přijímají. - Tváře, dosud obrácené do sebe, se vyboulí a splynou v lásce - jedna z nich odumírá. Než zemře, vepisuje do druhé své memento mori, a ta si masku už nenasadí. (15.11.2008)

Další skvost ze severské, potažmo dánské filmové kuchyně. Pomalu, ale jistě se Dánsko stává možná mojí nejoblíbenější filmovou zemí , protože ani jeden snímek, který jsem letos viděl, mě nezklamal a všechny byly na špičkové úrovni. Tento film vypráví tragikomický příběh v podání instalatéra Kelda, ztvárněného výborně Bjarne Henriksenem, kterého po 25 letech opustí žena a proto začíná svůj život prakticky od nuly. Později přijme nabídku na fiktivní sňatek s mladou půvabnou číňankou, kterou nejméně dobře ztvárnila velice sympatická herečka Vivivan Wiu.Pokračoval bych dále, ale to už bych moc spoileroval...................., každopádně aspoň pro mě po čase zase jeden obyčenej, milej a skvělej film s plným bodovým počtem. (01.07.2014)