Válka policajtů

"Policie je jako stará panna, Leo. Hrozně nerada se nechává jebat." Dělat policajta je adrenalinová zábava a taky trochu hazard. Kdo nevěří, ať si běží pro náborovej příspěvek. Pak zjistí, že každej polda, kterej chce mít výsledky, tak se musí spojit s gaunerama. Udělat si z nich kamarády. Bez nich to totiž nejde a oni rozhodně nevyklopí informace z nějaký lásky ke spravedlnosti. Chtějí, aby se oko zákona občas dívalo jinam a nevidělo drobnou nepravost. Třeba vraždu. No to už je asi trochu moc. To se v ideálním světě nedělá, ale tady nejsme v ideálním světě. Tady jsme mezi poldama, kteří už se v těch výkalech brodí příliš dlouho a význam slov čest nebo etika už dávno zapomněli. Je to drsný. Je to dobrý. Je to smutný. A je to dost dobře reálně možný. (04.05.2022)

Od filmu jsem nic moc necekal, takovyhle druh filmu moc nemusim, pokud je teda nereziruje Scorsese, ale byl jsme mile prekvapen. I kdyz film ma uz nekolikrat videnej pribeh, presto mi prisel originalni. Hlavne svou syrovou atmosferou a realisticnosti. Navic si Marchal pohral fakt uplne ze vsim, treba vyzbroj zlocincu i poldu je paradni prehlidka ruznejch druhu zbrani. Nejvic jsem se asi tesil na zaporaka Depardieu, kterej je fakt dokonalej, ale ma dost malo prostoru. Daleko vic tu je pozornost zamerena na Daniela Auteuila, kteryho moc neznam, ale misty byl jeste lepsi nez Depardieu. Navic film neni rozdelenej na hodny a zly, takze i oba hlavni hrdinove delaj pekny spatnosti a clovek pak nevi, komu ma vlasne fandit. Film mi trosku stylem pripomnel filmy Michaela Manna, ale u Valky policajtu jsem se narozdil od Mannovo filmu dobre bavil. (23.12.2006)

36 Quai des Orfèvres je veľmi silný emočný zážitok. Tak ako i v MR 73, i tu sa stretávajú Daniel Auteuil a Catherine Marchal vo veľmi podobných roliach. Neznamená to však, že treba vyvodzovať záver akejkoľvek podobnosti dejov a tým pádom rýchlo odsúdiť film na istý zánik. Nie, naopak. Film udržuje diváka v konštantnom napätí a je zjavne vidieť, že Auteilovi tieto úlohy drsných policajtov sedia. Ja som si to vychutnal do poslednej minúty. (30.03.2009)

„Klein vypadá naštvaně. S nepřáteli se nemáš bavit.“ - „Copak jsme nepřátelé?“ - „BRI kontra BRB, už léta.“ - „Nejsme snad jedna rodina?“ - „To jsou kecy.“ A o tom, jak moc velké kecy to jsou, se s hlavními hrdiny přesvědčíme dost razantně…MR 73 mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl podívat se i na další počin Oliviera Marchala. A v mnoha ohledech je mu Válka policajtů podobná. Opět jde o poměrně staromilské, depresivní krimi (nemyšleno ovšem zle, spíš naopak) s tématy cti, svědomí, lži a msty. Jako neznalý francouzských reálií jsem sice příliš nepochopil, jaký je rozdíl mezi BRI a BRB, ale na tom až tolik nesejde, jde tu o souboj někdejších přátel, kteří jsou sice oba dost rozdílní, přesto jejich metody a postupy mají jedno společné, nejsou tak úplně „čisté“. Depardieu se mi v (pro mě) netypické roli dost zamlouval, ačkoliv právě jeho postava si nese největší kaňku filmu, neb reakce na návštěvu starého známého byla opravdu hodně naivní. Jinak znovu převážně spokojenost a 4* navrch, nejspíš od Marchala ještě něco dalšího zhlédnu. (12.09.2021)

Jasnej filmovej orgáč, pro člověka co miluje krimošky ze 70.let Made in France. Takhle nadupanej příběh, podávanej s drsnou samožrejmostí se v dnešní době už moc nevidí. Největší prdel je, že tady fakt šlapalo všechno na 100%. Kriminální drama, je tak pohlcující, že i mrkání očima během filmu by byl hřích. Akční scény byli vychytané do posledního detailu. Třeba přepadení vozu s prachama bylo udělaný naprosto precizně, zajímalo by mě, kdo tuhle scénu připravoval, ale musel to být profík. Jenže ona nestačila vizuální dokonalost utvořená postavením kamer a střihem, ona se k tomu přidala i fantastická zvuková stopa, takže vás ta scéna prostě kopne z křesla na tu dálnici . To samý s tou přestřelkou, prostě zjevení dokonalosti. Akční scény jsou tvrdý a realistický jak krávy. Milostná rovina příběhu by sama o sobě strčila do kapsy leckterej filmovej slaďáček. Na závěr jsem si nechal herecké výkony, protože to co předvádí Daniel Auteuil a Gérard Depardieu je nadkosmickej výkon. Klidně si pod sebe dejte ty hřebíky na kterejch dřepí jenom fakíři a já Vám garantuji, že prdelí ani nepohnete jak budete unešeni jejich hraním. Ten film se třeba relativně zastaví, kamera dá zaběr do jejich očí a jenom ten jejich pohled posunuje děj dál, opravdu neskutečný, neskutečný. Olivier Marchal nám dal na stříbrném podnose vybroušenej diamant, který není možný ignorovat. (12.11.2007)