Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Olivier Marchal (sám bývalý policista) natočil příběh na základě skutečných událostí a situoval ho na slavné Quai des Orfevre – Nábřeží Zlatníků 36, do sídla pařížské policie. Právě tam začíná drama dvou policistů Léa Vrinkse a Denise Kleina, které kromě příslušnosti k různým útvarům – Léo pracuje pro BRI (Zásahová a pátrací brigáda) a Denis pro BRB (Brigáda pro boj s organizovaným zločinem) – dělí i rozdílný postoj k práci. Zatímco Denis usiluje především o moc a postavení, Léo patří k onomu staromódnímu typu policajtů, posedlých svou prací, kteří mají známé na obou stranách zákona, a v zájmu spravedlnosti občas neváhají jeho hranici překročit. Jejich cesty se osudově protnou ve chvíli, kdy mají spolupracovat na případu série ozbrojených přepadení. Každý postupuje svými metodami, přičemž Léo je sice úspěšnější, ovšem za cenu rizika, jež se může obrátit proti němu. A také obrátí, protože Denis neváhá využít každého způsobu, aby svého kolegu porazil a získal kýžené místo šéfa policie. Na otázku „A co policejní etika, to vám nic neříká?“ – Denis odpovídá: „ S tou už si dávno vytírám…“ Do hlavních rolí policistů, kteří spolu svádí nelítostný souboj, obsadil Olivier Marchal slavné filmové hvězdy Daniela Auteuile (Královna Margot, Hrbáč) a Gérarda Depardieua. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (342)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Tak ak to takto funguje aj naozaj, ďakujem pekne. Pekná komorná krimi dráma so skvelým obsadením. Nevšedný príbeh s množstvom nepredvídateľnosti a reálnosti, záver tiež vyšiel, no na môj vkus príliš pomalé a do podobného scenára by som zakomponoval viac akcie. Ale Depardieu je proste klassa a vo forme aj v pokročilom veku a dokazuje, že s ním ešte môžme určite počítať. 75%. ()

Reklama

choze 

všechny recenze uživatele

Solidní návrat k tradici francouzských krimi, který zápletkou o dvou soupeřících policejních frakcích připomene svého jmenovce z devětasemdesátého. Auteil a Depardieu si neokázale a levou zadní dávají dva zkušené, povahově rozdílné poldy, kteří soupeří o to, kdo dřív dopadne gang lupičů a získá tak post šéfa policie, přičemž jeden se odkope jako pořádná svině, co s potěšením nenávidíte a přejete klaďasovi jeho pomstu. Ta ale přichází až v závěru a dost prostě a rychle, což mě poněkud zklamalo. Ale do té doby to byla paráda. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Již od dob Prohnilých nám je prostřednictvím filmů do hlav vtloukáno, že policajti se v zásadě dělí na svině malé a svině velké. Ty malé klidně kryjí záda drobným zlodějíčkům, kteří je mohou dovést na stopu mnohem větších úlovků – chtějí hlavně být dobrými policajty. Ty velké se osobně zúčastňují různých ilegálních aktivit, typu kšeftování se zbraněmi či drogami – chtějí hlavně zaplatit hypotéku.Ve Válce policajtů dojde ke střetu dvou komisařů rozdílných povah, z nichž však ani jeden nezasluhuje přídomek čestný. Denis Klein neměl nikdy štěstí na větší grázly, řešení banálních případů jej unavuje, jako život sám, nyní se však naskytla příležitost obsadit pozici policejního šéfa, stačí se trošku víc snažit. Leo Vrinks má pohlednou manželku, roztomilou dcerku a svůj mizerný plat si zpestřuje různými, ne zrovna nejlegálnějšími, bokovkami, také on bude usilovat o místo policejního šéfa. Válka policajtů je údajně inspirovaná skutečnými událostmi, což je nepravděpodobné o to víc, jak poutavé drama se v ní odehrává, ale na samotné kvality to nemá žádný vliv. Otázka zní: Dokázal by něco podobného vymyslet někdo jiný než zkušený scénárista? Třeba osud? Právě osudovosti tématu je věnována speciální pozornost a závěr pouze potvrzuje známe rčení „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Děj mě skutečně neustále překvapoval, na rozdíl od většiny současné hollywoodské produkce jsem zdaleka neměl jasno v tom, jakým směrem se bude dále ubírat. Ubírá se sice zákrutami osvědčenými, leč originálně poskládanými. I ta nejmenší epizodka má v hlavní dějové linii své místo, nic nepřebývá, vše do sebe dokonale zapadá jako precizně vybroušená mozaika. Navzdory názvu není Válka policajtů explozivní akcí, jediná pořádná akční scéna tvoří pouze středobod, od nějž se odvíjí většina vyprávění. Nejsilnější zbraní pak není ani tolik režie (s nepochybně inspirovaná Mannovým Nelítostným soubojem) jako právě zmíněný scénář a prostor, jenž nabízí oběma hereckým hvězdám. Ani Auteuil, ani Depardieu nezastiňují rozsahem své role toho druhého, přičemž v mém případě byly sympatie spravedlivě rozděleny mezi oba. Oba totiž mají opatrně vybalancované světlé a stinné stránky svých povah, rozhodně nesouhlasím s názorem, že Depardieu hraje zákeřného hajzla, zatímco Auteuil je hodným taťuldou. Marně přemýšlím, co Válce policajtů vytknout, napadají mne samé malichernosti (například bychom mohli být lépe obeznámeni s minulostí obou rivalů, ale nač natahovat tak příjemně střiženou délku?), není to žádné přelomové dílo, jenom hodně dobrý krimithriller a jako takový zasluhuje v rámci žánru hodnocení absolutní. 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, Kaka, ripo ()

Cervenak 

všechny recenze uživatele

Jeden z mála (ak nie jediný) moderných francúzskych krimithrillerov, ktorý nerobí hanbu starej drsnej škole žabožrútskej kriminálky. Precízne premyslené, sústredene natočené, výborne zahrané a s príjemne nehrdinským, ale dostatočné zadosťučinenie poskytujúcim záverom. Na DVD je strašne zábavný bonus o výbere zbraní do filmu - režisér a pár hercov v zbrojnici je v podstate to isté ako malí chlapci v hračkárstve. :-) ()

Galerie (30)

Zajímavosti (14)

  • Za písmeny BRI se skrývá Výzkumná a intervenční brigáda. První jednotky vznikly v roce 1964 a své úkoly plnily pod velením pařížské prefektury. BRI se specializují na závažné kriminální případy, jako jsou ozbrojené loupeže a únosy. Obvykle se pokoušejí chytit pachatele při činu poté, co sledovali jejich aktivity, což je technika, která byla poprvé experimentována v 60. letech 20. století tehdy novou pařížskou BRI. Ke sběru a archivaci dat o banditismu používají kombinaci tradičních technik a moderních technologií. Existuje více než 15 jednotek BRI, které se nacházejí ve velkých městech Francie. (sator)
  • Na pohřbu policisty zní „Pohřební pochod“ ze sonáty Frédérica Chopina č. 2 op. 35. Třetí věta Klavírní sonáty č. 2 je Chopinův slavný pohřební pochod, který byl zkomponován nejméně dva roky před zbytkem díla a sám o sobě zůstal jednou z Chopinových nejvýznamnějších populárních skladeb. Klavírní sonáta č. 2 nese narážky a reminiscence na hudbu Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena. (sator)
  • Snímek je věnován památce policejního velitele Christiana Carona, který zahynul při výkonu služby 31. 8. 1989. (Olík)

Reklama

Reklama