Nabít a zabít

Hustě! Tak takhle mě žádný film už dlouho nepřipoutal. Sledoval jsem to fakt se zaujetím a nenudil jsem se ani chviličku. Takováhle gangsterka mi už dlouho chyběla a já jsem rád, že jsem se nakonec dočkal. Ze začátku jsem se bál, aby ta cool režie nebyla jen prvoplánovou záchranou chabého scénáře, jenže opak je naštěstí pravdou a i když je příběh samozřejmě hooodně překombinovaný, tak vše sedí jak prdel na nočník (akorát ten poslední zvrat s Lucy Liu byl možná zbytečný a vlastně ničemu nepomohl). Co se týče herců tak všichni hrají velice dobře a Hartnettovi jsem to žral i s navijákem. Bohužel to co předvádí Ben Kingsley by mohlo aspirovat na první cenu v mistrovství světa v trapném přehrávání, fakt nevím proč se tak blbě ksichtil a proč tak debilně šišlal. Tenhle film mi opět potrdil že Bruce Willis je světový drsňák numero uno. (02.07.2006)

U filmu s podobnými preferencemi člověk snadno podlehne mámivé iluzi, že je lepší než ve skutečnosti je. Hvězdné obsazení, veskrze pozitivní zahraniční ohlasy, snaha jít ve šlépějích „ritchiovek“. Právě poslednímu filmu Guye Ritchieho – Revolveru – se Lucky Number Slevin podobá více než je zdrávo. Rovněž je to téměř epická gangsterská historka se spoustou filozofujícího balastu, vizuálně oblbujících záběrů a pointou, která převrátí celý dosavadní děj naruby. Na vrub McGuiganova filmu nutno přičíst, že alespoň ze začátku je úžasně vtipný (až jsem byl překvapen pozdějším „totálním“ zvážněním) a že má enormně roztomilou Lucy Liu a Morgana Freemana se zásobou cool hlášek (ač mi jako drsný Boss moc neseděl). Lucky Number je filmem, u kterého se dobře bavíte a čekáte, až přijde pointa, jenž dodá příběhu zcela netušený rozměr, díky níž zjistíte že celou dobu nesledujete jenom efektivní hříčku, něco ve smyslu: Bruce Willis je osud, Josh Harnett smůla, Morgan Freeman bůh a celý film alegorie života, ale místo toho nám je v posledních třiceti minutách (třiceti minutách!) vysvětleno, že šlo o …………… založený z větší části na náhodě. Bylo to trapné, přijít po devadesáti minutách napjatého očekávání s tak lacinou pointou (vždyť mohl klidně zavolat někomu jinému, vždyť klidně mohl říct že je tím, za koho jej považují…) a ještě nám ji naservírovat na pozlaceném tácu a ne jednou, ale pro jistotu dvakrát třikrát zopakovat, že šlo skutečně celou dobu jenom o TO. Je to škoda, ale když už se někdo pustil do podobného projektu, asi věděl proč a věděl jak celý děj utnout, takže to nebude jenom výsledek bezradnosti scénáristy, ale účel. Nebo jste už zapomněli, že všechno v Matrixu má svůj účel? A účelem tohoto filmu je naštvat všechny, kterým se nelíbil Revolver. 60% Zajímavé komentáře: kleopatra, Lima, imf, 3DD!3, cab, ashton (02.10.2006)

Poté, co jsem od Paul McGuigana shlédl jeho předchozí snímek Miluj mě, prosím! jsem byl od něj připraven na všechno. A on se opět překonal. Jisté podobnosti s jeho předchozím snímkem tu jsou a opět tu fungují dobře, možná ještě líp. Ze začátku se opět představují postavy a pomalu pokládá všechny své karty na stůl, aby je následně mohl otočit a ukázat (stejně jako v předchozím snímku) mistrovské finále, ve kterém všechno skončí úplně jinak, než se čekalo. Scénář mi nijak moc překombinovaný nepřišel, jenom byl dosti rafinovaný (další podobnost).A v čem, že je tento film vlastně tedy lepší? No asi v tom,že v tomto snímku uteče ta první hodinka daleko rychleji a člověk se u ní více pobaví.A také jsou zde lepší herecké výkony.Josh Hartnett hraje opravdu výtečně a ještě by se s ním mělo stále počítat a nedávat do stejné škatulky s jinými hollywoodskými hezouny.Ostatní jsou také výborní:mafiání Freemana a Kingsleyeho jsou výteční,Bruce Willis hraje po delší době opět zajímavého killera a Stanley Tucci také není k zahození.Jenom ta Lucy Liu mi tam nějak nesedla a byla v příběhu víceméně zbytečná. McGuigan nám roste film od filmu a my s ním musíme na delší dobu počítat. Už se nemůžu dočkat co nám naservíruje příště. (25.08.2006)

Strašně příjemně mě tento film překvapil. Nečekal jsem skoro nic, protože gangsterky obyčejně moc nemusim, Josh Hartnett mi není tak úplně sympatický a i název mě podivuhodným způsobem odpuzoval. No a nakonec jsem se od první minuty výtečně bavil. Lucky Number Slevin začíná jako velmi vtipná krimi komedie s ulítlou zápletkou, v níž se všichni chovají strašně podivně, což jsem bral prostě tak, že komediální světy si mohou mez mezi logickým a debilním jednáním posunout tam, kam samy chtějí. O to víc mě překvapilo, že v poslední půlhodině se absolutně zvážní, příběh se racionalizuje a chování hlavní postavy se vysvětlí. Bohužel to vysvětlování v několika momentech dost hapruje, spokojenější bych asi byl, kdyby se v komediální rovině dojelo až do konce. Ale i tak u mne převládají pozitivní pocity. (05.08.2011)

Každý filmový fanoušek od dob KILL BILLa ví, že pomsta chutná nejlépe servírována za studena. Bohužel o tu McGuiganovu jsem si řádně opařil ústa. Zpočátku je celá story slibně rozjetá, vypravěčsky příjemná a vtipná, bez fuckování s kadencí kulometu a sympatickými postavami. Jenže zhruba půl hodiny před koncem úplně změní tvář, vypravěčská lehkost je tatam a ke slovu se dostane překombinované rozřešení s únavnými vysvětlujícími flashbacky a početným bodycountem, kterému chybí nadhled a které tak řadí McGuiganův film mezi letošní neoriginální, mnou už dávno okoukané zbytečnosti typu ´Running Scared´. Už mě zkrátka všechny ty ultra-hyper-cool tarantinovské klony nudí! Ben Kingsley může na svého Gándího a Itzhaka Sterna už jenom se slzou v oku vzpomínat, hraje otřesně (zejména patrné v dialogové scéně mezi ním a Freemanem), některé nelogismy v ději jsou vskutku "pozoruhodné" a Josh Hartnett dokazuje, že je jenom průměrným hercem a na vážně pojaté role prostě nemá. (30.09.2006)