Kráska v nesnázích

Ach jo, tak těžký filmový podzim jsem si snad ani nezasloužil :-) Při sledování Krásky jsem si říkal, že vidím klasický "hřebejkojarchovský" film, dobře natočený, s řadou vynikajících scén ("setkání u záchodku," "víno+kola"), dobře vystavěné dialogy, ale jako celek mě to celé zajímalo opravdu postatně míň. Třeba Jiří Schmitzer je dobrý, ale zkrátka vyčňíval až moc. Celý snímek je nedotažený (a nikdo mě nepřesvědčí, že podobné scény třeba v Pupendu byly horší.) Za co tvůrce hodně obdivuju, je opět na prosto perfektní soundtrack a že mě jen při sledování filmu pořádně "praštil přes čumák!" Tohle musíme brát v potaz třeba jako to, že bychom měli znát tu báseň od Roberta Gravese. Protože kdyby byl film jako ta báseň, ohodnotím ho bez debat pěti hvězdami. Krásce uděluju 70% s vědomím, že se to při dalších zhlédnutích s největší pravděpodobností nezmění. Ještě co se týče zobrazení naší současnosti, dovolím si (z hlavy) citovat závěr recenze od Tomáše Baldýnského (snad mi to odpustí :-): "Krademe, podvádíme, lžeme. Ale souložit umíme dobře. Takže toho neúmíme zas tak málo." (02.11.2006)

Kurva Hřebejku, sežeň si konečně nějakýho pořádnýho scenáristu a Jarchovskýho prosim tě zastřel. Po formální stránce totiž zraješ jak víno, ale nač je pěkná schránka (některé obrazové kompozice v lecčem připomínají některé Hřebejkovy evropské vzory), když obsahuje tuny balastu, tucet povrchně napsaných postav, a nebo plno ledabyle pospojovaných scének a situací u kterých jsem marně dumal nad konáním té či oné postavy. 50% s konstatováním, že začínám pozorovat jistou přímou úměrnost. Čím jsou totiž Hřebejkovy filmy lépe natočené, tím jsou prázdnější, nudnější a plytší. Takže pro příště sháním dobrého pisálka. Ono totiž nechybělo mnoho a měli jsme na světě další Duši jako Kaviár, akorát snad jen pěkně natočenou a v několika případech dobře zahranou. (27.07.2006)

Vztahy v rodině, výčitky, vypjatost vztahů, lidská dramata, která vycházejí z problémů, jenž vyplívají ze života a možná je někdy bude řešit nebo již řeší každý znás. K dobru snímku připisuji schopnost nechat vyznít některé tragické situace komicky, ale kromě scény se sušenkami tu typicky komediální scénu nenacházím. A to právě dvojici autorů zazlívám, protože právě ta vypjatost vztahů mě v jejich podání zase tolik nebere. O tom, jestli někdo herecky vyčnívá bych si dovolil polemizovat. Dle mého je vše odvislé od napsaných dialogů ve scénáři. Každý z herců zde má svoji chvilku kdy vyčnívá a kdy zase v pozadí nechává vyniknout druhého. Bezesporu nejlepší dialogy má J.Schmitzer. Stejně tak nejlepšího scénaristu míval J.Hřebejk. Doufám, že se mu vrátí..... (25.06.2007)

Presné zobrazenie českého národného charakteru. Chápem, že do zrkadla sa zle pozerá. Avšak také všeobecné kurevstvo, šmelina, závisť a chladné rodinné vzťahy sú našim západným bratom i sestrám všeobecne dosť blízke. Preto také ostré odsudky filmu - že o ničom, podpriemerné a trapné. Naopak: skoro o všetkom a veľmi výstižne. Nudné? Vôbec! Trápne? Áno - v takom tom pozorovacom zmysle skúmania hmýrenia sa ľudského hmyzu.. (09.10.2020)

Bylo mi z té Krásky trochu smutno. Cesta do hlubin duše její i všech byla zasypána množstvím slov. Nevěrohodných, nepřirozených, prázdných slov a tak jsem se někde v půlce přestala snažit ji hledat. Jen dvakrát jsem zarezonovala s postavou: poprvé když hodný Evžen konečně vystrčil drápky a pronesl k vyčuránkům klidnou, věcnou ale uzemňující řeč. Podruhé, když malinko vyšinutá přesto milující matka obhajovala svého syna - dík hereckému umu Emílie Vašáryové jsem tu cestičku na krátko zazřela. (18.11.2006)