Kráska v nesnázích

Velké zklamání. Film se mě snažil donutit, abych sympatizoval s blbou a drzou sviní s nevycválanejma fakanama a manželem zlodějem, ke kterému se po krátké epizodě v ráji zase vrátí, aby ji mohl píchat na ponku???? To si Hřebejk s Jarchovským fakt myslí, že to takhle chodí? Je to shit, jednu * Abrhámovi a 1* Schmitzerovi (04.06.2007)

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

Bylo mi z té Krásky trochu smutno. Cesta do hlubin duše její i všech byla zasypána množstvím slov. Nevěrohodných, nepřirozených, prázdných slov a tak jsem se někde v půlce přestala snažit ji hledat. Jen dvakrát jsem zarezonovala s postavou: poprvé když hodný Evžen konečně vystrčil drápky a pronesl k vyčuránkům klidnou, věcnou ale uzemňující řeč. Podruhé, když malinko vyšinutá přesto milující matka obhajovala svého syna - dík hereckému umu Emílie Vašáryové jsem tu cestičku na krátko zazřela. (18.11.2006)

No, nic jsem neočekával a taky jsem nic nedostal. Vzorový důkaz toho, kam se dopracovali tvůrci "Pelíšků" a "Musíme si pomáhat". Připadá mi, jako by to napsali a natočili zcela jiní tvůrci. Nebýt Jirky Schmitzera, který svou obvyklou roli magora zvládl na výbornou, nemá "Kráska v nesnázích" co nabídnout (nahou Aňu Geislerovou uvidíte skoro v každém jejím filmu). Aňe to sluší a určitě nejeden chlap si její celkem odvážnou erotickou scénu ke konci pustil ještě minimálně jednou, ale film se na tom nepostaví. Jo, je to sice lepší, než "Duše jako kaviár", ale to není žádná pochvala. I když "Kráska v nesnázích" má několik kladů a její dokoukání nepůsobí fyzickou bolest, jedná se (vyjma vyvedeného soundtracku, i když ten je na filmu nezávislý) v podstatě o zbytečný film. 35%. (15.09.2008)

Ach jo, čím dál tím víc nad tím přemýšlím, tím míň vlastně chápu, o čem se ten film snažil vypovědět. Jednotliviny jsou třeba i dobrý, někdy dost dobrý, jako stav domácnosti Brejchové a Schmitzera ("Tos jim to ale nandal!"), ale celek mě moc na lopatky nedostal. Aňa Geislerová k mým oblíbenkyním nepatří, takže tudy taky cesta nevede. A ještě k tomu nemám ráda Hansarda. (28.03.2010)