Kráska v nesnázích

U tohoto filmu jsem měl jeden velký problém, který jsem nemohl i přes jinak celkem dobrý dojem překousnout... Naprosto neuvěřítelné totiž je, že by vzdělaný, inteligentní, bohatý a citově založený emigrant, milující dobré víno a knihy Milana Kundery, byl schopen a ochoten jít do svazku s takovou živočišnou, prostou a materiální ženskou, jakou byla Marcela. Takže i když scénář je v podstatě velice chytře a kompaktně napsaný, stojí na podmáčených základech, které celý film sráží o třídu níž. Přitom je to obrovská škoda, protože se Hřebejk pustil do velice zajímavého tématu. Nemá tendenci nic "řešit", ale prostě jen zobrazuje některé rysy zpropadeného čecháčkovství, které v konfrontaci s noblesním emigrantem Benešem vyznívají tragikomicky a dost nelichotivě. Kráska v nesnázích je snímek i po herecké stránce zvládnutý velice slušně, zvláště se činí Schmitzer, Geislerová, Vašáryová... Jediný, kdo mi tam absolutně neseděl, byl Hrušínský. Trochu kritický bych byl k hudebnímu doprovodu. Miluju muziku Glena Hansarda i Radůzy a řadím je k tomu nejlepšímu co je u nás k slyšení i vidění. Bohužel Radůza se sem vůbec nehodila a připadalo mi, že Hřebejk ji tam chtěl mít za každou cenu, tak ji tam navzdory všemu prostě protlačil. Vrcholem tohoto nesouladu je fakt, že zatímco na plátně vidíme zpívat Radůzu, ve skutečnosti hraje Hansard s Markétou Irglovou písničku Falling Slowly...Když to tedy shrnu, Kráska v nesnázích je slušný film, dobře zahraný a se zajímavými charaktery, ale přesto zůstává těžko uvěřitelnou pohádkou, jež sráží zážitek na průměrnou podívanou. P.S.: tu studentskou agentůru si Hřebejk taky mohl odpustit... (11.04.2007)

Duo J+H umí vidět realitu svých současníků, bohužel vzikl film ještě prázdnější než ta realita. Zbytečný film o zbytečných lidech, navíc nepochopitelně dlouhý. Pár silnějších momentů, vtipné propletení postav ani vynikající obsazení nemohou zachránit rozbředlý nudný příběh. Jestli Hřebejk opravdu věří tomu, že je to "film o sexu, penězích a dobrém člověku", tak už je přes své mládí asi senilní. Celkem se dá pochopit, o co mu šlo, ale opravdu z toho vyšla jen blbá červená knihovna. Celek skládaný z rádoby efektních "zaklapnutí" jednotlivých segmentů či postav do sebe byl zde zoufale rozbitý. Ríša měl asi fungovat jako komická vložka. No tak se zasmějme. Účel těch nasládlých anglicky zpívaných písní, které mi znepříjemňovaly už tak dlouhé čekání na konec, jsem nepochopil. Výskyt Radůzy, jakkoli potěšující, jsem rovněž nepochopil. Zato jsem dobře chápal neustálý výskyt nápisů Student Agency. Herci (včetně dětských) potěšili, ale celkem nepředvedli nic, co by stálo za zvláštní pozornost. Asi ani nemohli. Z hovna bič neupleteš. Snad jen o Geislerové bych utrousil, že mi připadala ve své roli přesvědčivá. Přes všechnu bídu to byla jakž takž ucházející podívaná, takže jako výpravná reklama na dopravní firmu si to ty dvě hvězdičky zaslouží. (13.03.2011)

Hřebejk drží trend a klesá zase o stupínek níž. Ne že by byl horší režisér, to jen Jarchovský nabízí plytkou a příběhově veleřídkou story, jejíž obsah by šel shrnout do jedné věty. Mezery v obsahu vyplňuje jen pár videoklipů na sladké písničky a srandičky s Jiřím Schmitzera. Mnohdy nelogický, ale hlavně prázdný trapas okořeněný tím, kolik diváků to Hřebejkovi zase sežralo (a žrát bude). I když jde o červenou knihovnu bez napětí, vnitřní dramatičnosti, originality, ale i bez velkých nedostatků v obsazení (Macháček už je spíš karikatura) nebo v rytmice vyprávění (konec mohl být klidně po sedmdesáti minutách). Více než černobílá postava Emílie Vašáryové, ten kiks hodný spíš Víta Olmera než Hřebejka, přitom vypoví víc než pět komentářů. (06.07.2006)

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

Pihaté přeceňované pometlo se sklony k toxikomanii na mě vážně nedokáže působit jako femme fatale. Nikdo jí nebere, že je zajisté bloudivá umělecká duše, ovšem seznámit se blíže s jejími reprodukčními orgány jsem nikdy nezatoužil. Tím pádem se tento biják, obsahující spoustu přebytečných cintů dostává mimo mojí oblast zájmu, ovšem díky pevné ruce mé sekernice jsem na to byl donucen přiospale mžourat. Abrhám je dobrý herec, toliko k resumé. (13.08.2012)