Mise spravedlnosti

Když nám bylo třináct, ujížděli jsme na tom, ať se na plátně dělo cokoliv. Dneska je na snímek Steva Cohena potřeba pohlížet trochu jinou optikou. Děravý kriminální příběh vynášejí do alespoň trochu slušných čísel bojové sekvence, kterak se Chad McQueen a Cynthia Rothrock solidně otáčejí, kolem je jen nános klišé a hudba jak z nějakého zaplivaného striptýzového baru. Připočítejme si navíc jednoho pitvořícího se černocha s plnou hubou keců, brášku, který se vydal na špatnou cestu, Davida Carradina s jedním smrtícím úderem a mrtvého hromotluka ležícího na pitevním stole, kterak si v klidu oddychuje – a máme tu béčko, které ani po letech úplně neurazí. O rok později přesto přišlo o krapet silnější pokračování. (15.08.2013)

Velmi slabý akční film, který místo bojového umění dokazuje neschopnost režiséra a nezajímavost celého snímku. Hlavní dvě postavy jsou nudné a všední a v každém souboji spíše své soupeře hladí po tváři než, aby je mlátili. Velmi potěší David Carradine, který je však v závěrečným souboji trapný a to je v kontextu celého filmu naprosto nepochopitelné. Vrchol pro mě byla scéna s mrtvým Hong Kongským zabijákem, který leží mrtev na stole a tři postavy si kolem něj povídají jak zemřel a co on? Jen tak z nudy si tam dýchá tak viditelně, že jestli to režisér neviděl je slepý. Tento film bych raději nepouštěl ani po půlnoci na jakémkoliv českém programu. (31.07.2007)

Ještě pět let před premiérou Martial Law řádila Cynthia v Hong Kongu v první lize. To co jí nabídl tenhle film je ovšem dost smutné. Tohle je fakt unylé béčko, kde souboje probíhají tak, že statická kamera zabírá dvě postavy, které na střídačku metají výkopy v otočce půl metru nad soupeřovou hlavou dokud se nestřihne. Ten kvalitativní rozdíl mezi hongkongskou produkcí a americkým béčkem je fakt propastný. To že měli tvůrci k dispozici nejen Cynthii, ale i takovýho mistra jakým je Benny Urquidez a uklidili ho do asi minutové role, kde dostane rychlý k.o., dokazuje jejich naprostou neschopnost. Mám béčka rád, obzvláště ty pitomý, takže ty tři hvězdičky tam vpálím, ale čistě jen proto, že jsem fanoušek. (09.05.2018)

Prvni dil serie Martial Law je asi nejslabsi ten priblblej Mc Queen se mi proste nelibi jeho souboje jsou dost stereotypni ale zase je tu Rothrockova a taky a predevsim Carradine ktery lecos zachrani zaverecna bitka je pak preci jenom povedena asi i diky jeho ucasti je to totiz opravdu master to bezesporu takze celkove bych to videl na lehce lepsi prumer (24.11.2012)

Tolik potenciálu a tak strašně zadrbaného. K čemu je skvostné obsazení hlavních (Cynthia Rothrock) i epizodních partů (Benny Urquidez, Tony Longo) i realtivně obstojná choreografie, když to všechno podělá režie, kamera a střih. Většina záběrů v akčních scénách je příliš blízkých, takže choreografie a fyzické schopnosti aktérů nemají šanci vyniknout, a někdy je dokonce kamera blbě postavená, takže je vidět, že údery nejdou na tělo. Podobně by stačilo krapet víc dotáhnout určité linie scénáře a výsledek by býval chytil pořádný dramatický náboj, ale také by náležitě vynikla linie s figurou Cynthie Rothrock. Paradox této bývalé přebornice bojových umění a přední americké akční představitelky spočívá v tom, že jí věhlas i zásadní prodloužení filmové kariéry přinesly právě takovéto zoufalé a nuzné video braky americké produkce, s nimiž ji má spojenou většina západních diváků. Přitom ale představovaly drastický kvalitativní propad vůči fenomenálním akčňákům, ve kterých účinkovala v 80. letech v Hongkongu, v čele s choreograficky úchvatnými filmy pod vedením Coreyho Yuena "Yes, Madam" a "Above the Law" i s co do akčních sekvencí vrcholným "The Blonde Fury". "Martial Law" sice nepatří mezi největší průsery v její americké filmografii, ale svou nedotažeností, rozbředlostí a zapomenutelností z toho vychází nakonec ještě hůře než legendární dreky typu "Undefeatable". (14.03.2021)