Vražedná terapie

Neskutečně mrazivej horor, kterej čerpá svojí sílu hlavně z dokonale působivýho prostředí opuštěný psychiatrický léčebny a znepokojivý hudby a mně osobně se ještě hodně líbily zvukový záznamy rozhovrů s pacientkou s rozštěpenou osobností, to bylo takový hrozně divný a zároveň nesmírně zajímavý a mrazivý a dodávalo to celkový atmosféře ještě větší sílu, ovšem trošku zamrzí konec, sice je pravda, že myšlenka je dokonolá, ale tak nějak čekaná už jen tim, jak se film neustále snaží nutit diváka aby si myslel něco jinýho a taky já na tyhle konec moc nejsem. Ale jinak špičkovej horor (31.07.2008)

Chamtivost. Zvídavost. Bojácnost. Žárlivost. Osamělost. Pět negativních charakterových vlastností koncentrovaných ve stejném počtu rozdílných postav. Které jsou opravdu špatné? Která je nejhorší? Z které se vyklube něco daleko většího? Úvodní hodina je během prvního dojmu považována za nudný, prodloužený prolog nesoucí pravděpodobně odpovědnost za zdejší nízké hodnocení. Až po něm jsem si ale vlastně uvědomil, jak neuvěřitelně důležitou funkci má. Vlastně primární. Na první pohled značně dlouhou dobu totiž do nejmenších detailů psychologicky rozpitvává všech pět pracovníků a ukazuje nám všechny jejich pozitiva, negativa, názory a myšlenky, aby divák vůbec dokázal emočně pochopit závěr. Po dvou třetinách, které obsahují duchařské náznaky signalizující podobnost s vybranými ghost-horrory, se teprve rozjíždí to pravé peklo. Člověk si ve své ješitnosti blaženě užívá pocitu, že pointu odhalil už na začátku a už jen z povinnosti dokoukává, aby se ve svých domněnkách utvrdil. A ono ejhle. Hrůzostrašný potenciál opuštěné psychiatrické léčebny dostává zelenou, nastupuje tísnivá samota a už se veze. Kaskádu zvratů ve výsledné pointě doplňuje nervy drásající běh o život v temných podzemích, příchod dalších aktérů a mnoho násilí, z kterého ale není většinou nic vidět, a tak může děsivá fantazie pracovat na plné obrátky. To vše na pozadí podkresluje dokončení dialogu doktora a pacientky, který v sobě ale skrývá daleko více, než by se na první pohled mohlo znát, doplněn o děsivě temnou, údernou hudbu. Zapomeňte na filmy předvídatelné od první minuty. Zapomeňte na filmy s nečekanou, ale vysvětlenou pointou. Připravte se na film, který vás donutí zapojit mysl a ozkouší vaše dedukční schopnosti, při neovlivnitelném podvědomém řešení záhady, co se tam vlastně děje. A závěr nevysvětlí vše. Na úplné, stoprocentní dokončení příběhu si musíte přijít sami, i když to není dvakrát těžké. Ale ten konečný úšklebek na Vaší tváři, značící těžce vydýchatelné navození dusivé atmosféry, nespočet překvapení nad zvraty v ději a uvědomění si výsledné pointy, ten za to stojí. To od filmu očekávám, to by mi měl dát. Možná jsem v příliš dobrém rozpoložení, možná jsem příliš tolerantní, možná jsem jeden z těch, kterým závěr dokáže plnohodnotně vynahradit předchozí události. Každopádně tento snímek je pro mne definitivním uvědoměním si síly a kouzla čistě psychologických filmů a ode dneška se pro mne stávají prioritou. Přesně to jsem potřeboval. Sbohem, mainstream Prokletý ostrove a další, vyrážím vstříc nedoceněným psychárnám. A blázen nejsem. Lobotomii ne prosím. Né! Co to děl... Nejlepší soundtrack z filmu 100% (05.01.2013)

Velice hutný psycho-horor nenápadně budující atmosféru z pohodového poznávání vztahu mezi civilními postavami až ke svíravému pohlcení. Žádné laciné lekačky, jen plíživá cesta do nitra narušené lidské duše. Superlevný vizuál nevadí ani trochu, fotogenické prostředí opuštěného blázince stačí samo o sobě, a důležité je hlavně to že herecké výkony jsou tu na velice slušné úrovni, žádný amatérismus. 8/10 (28.04.2013)

Co začíná jako kombinace Dirty Jobs a crossoveru Kriminálek Miami a Las Vegas, se rychle promění v úzkost působící psycho thriller o znepokojivém místě, co pohlcuje osoby náchylné k pohlcení (zdravím Jacka Torrance). Ten nekomfortní pocit je navozen v drtivé většině času za denního světla (!), digitální kamera nepůsobí rušivě a hodně prostoru postavám přináší žánrově vzácnou autentičnost. Pointa? S klíčovým prvkem snímků podobného ražení nebyl problém ani tak z hlediska podstaty, jako spíše ve způsobu podání. Andersonův Mechanik mě v tomto ohledu rozebral o něco důkladněji.. (04.06.2020)

Opuštěná psychiatrická léčebna je vždy vděčné prostředí pro pořádný horor a Session 9 není výjimkou. Skupinka dělníků, z nichž žádný není vyloženě sympatický charakter, spojí síly, aby zrenovovali chátrající budovu, když tu se začnou dít podivné věci... Krása Session 9 je v tom, že buduje temnou a tajemnou atmosféru cihlu po cihle, nepomáhá si žádnými lekačkami ani přehnanou brutalitou a to funguje báječně. Úroveň strachu sice nedosahuje levelu, při kterém samovolně úniká moč, ale atmosféra je konzistentně vynikající. Samotný závěr možná podráží nohy realistickému vyznění díky mysteriózním prvkům, ale aspoň není jednoznačný, ani doslovný. Film donutí diváka k zamyšlení a snad umožňuje i více interpretací. 8/10 (13.08.2012)