Já a Ty a všichni ostatní

Všichni tak nějak celý život pokukují po té tajemné a zcela nepředvídatelné síle, jakou láska bezesporu je.. Americký nezávislý počin v úvodních minutách zcela náhodně rozhodí kostky v anonymním světě a představí několik nesourodých postav – umělkyně s videokamerou, právě se rozvádějící bílý prodavač v obuvi, jeho dva černí synové rádi chatující na netu, dvě naivní puberťačky zkoušející chutě dospívání. Jak už to tak bývá, osudy jednotlivých postav se postupně začínají prolínat, divák dostává smysluplná vodítka. Nechybí ani humor, pro některé na hranici snesitelnosti, pro jiné příjemná změna. Autorský počin Mirandy July místy pobaví, místy potěší, často šokuje. V dobrém i zlém. Toto smutné, přesto svěží vyprávění ale není rozhodně pro každého!! (25.08.2006)

Nicneříkající odkaz Americké krásy, Štěstí a všech podobně laděných snímků o podivínech bez pevně dané životní cesty. Miranda July se ztratila v tom, co by ráda řekla a z příběhu o zvláštních lidech občas sklouzne do zbytečně hlubokých vulgárních vod (chatující chlapečci jsou naprosto mimo) a všechny hlubokomyslné řeči jsou jen prázdná vata, ve které se i samotné postavy ztrácejí. S nikým jsem se nedokázal ztotožnit a čekal jsem jen na další úryvek z krásně hypnotického soundtracku. (11.08.2007)

Americký nezávislý film sa v mojich očiach dostal konečne znova do tých správnych koľají. Po filmoch 'Thirteen', 'Ken Park' a 'The Squid and the Whale', ktorý každý predstavovali iný pohľad v ľudských vzľahoch a iný (ne)kritický pohľad na spoločnosť, je tento akýmsi mixom každého z nich okorenený o ľahký a treba podotknúť aj inteligentný humor. Film plynie krásnym monotonizmom s občasnými extrovertnými návalmi a s množstvom miniaturisticky trefnej originality. Záver tomuto podobný je naozaj umením zakončiť tak, aby v divákovi zanechal ten správny dojem a to sa Mirande July podarilo. 80%. (25.04.2008)

Jó, osamělost je kurevská věc. Aspoň, že někteří se s ní vypořádávají tvůrčím způsobem, i když po svém. Já a Ty a všichni ostatní je docela milá podívaná v žánru, který mám rád, v tomto případě ale necítím zvláštní nadšení. Ale měl bych při pokusu o spravedlnost podotknout, že nebýt zřejmě v něčí koupelně natočeného dabingu, takto dokonalého zabijáka nálady snímku, mohlo to dopadnout líp. (04.04.2011)

Navzdory tomu, že Miranda July klame tělem a snaží se být jiná, vyznívá její debut stejně banálně jako většina současných amerických nezávislých filmů – pozitivně pocitových (feel-good) vztahovek. Dokonce angažuje (dnes už) klišé multilineárního „vyprávění“, kdy některé z postav existují výhradně pro komický efekt. Její metoda spočívá ve vršení situačních nápadů (zapálená ruka, rybička na střeše auta, soutěž ve felaci) a „kouzel okamžiku“, které ale film dále fragmentizují. Hlavním přínosem filmu tak zůstávají průniky výtvarného a performačního umění – režisérka je výtvarnice –, bohužel mu chybí jednotící „vzkaz“, autorská vize. Film má slabiny debutu: hýří za ta léta nasbíranými nápady, ale jinak nemá co říct. (25.03.2006)