Vyvrženci pekla

Pokračování House of 1000 Corpses je v úplně jiném duchu než Zombieho debut. Předně: Není to horror (což první film určitě byl). Od začátku sledujeme zabijáckou rodinku na útěku před zákonem, jenž představuje pološílený šerif, posedlý touhou pomstít bratrovu smrt. Ale Devil's Rejects není ani road movie, jak by se dalo usuzovat. Více než Easy Rider evokuje nejbrutálnější momenty z Tarantinových filmů, a žánrově se nejvíc blíží jakémusi druhu úchylného westernu. Bezstarostná jízda je připomenuta jen záběry u závěrečných titulků a podobnou hudbou. (Při výběru dobových songů prokázal mimochodem Rob Zombie velmi vytříbený vkus.) Zpomalená sekvence v závěru evokuje osudové okamžiky snímků jako Bonnie & Clyde, Butch Cassidy & Sundance Kid, Thelma & Louise nebo Mladé pušky. Ovšem Vyvrženci pekla jsou daleko úchylnější než všichni rebelští antihrdinové z těchto filmů. Snad jen párek hajzlíků z Natural Born Killers se jim může rovnat. Ale Vyvrženci jsou přece jen trochu jiná (comicsovější?) sorta. Zástupce zákona, toužící po jejich hlavách, je zase daleko šílenější než šerifové ze všech zmíněných klasik dohromady. Svou umanutostí nejvíc připomíná čmuchala z Bonnie & Clyde (a stejně jako on také vyslýchal jednu ze zajatých členek bandy) ... Pomineme-li morální profil "hrdinů", k nimž lze i tak cítit jisté sympatie, bereme-li je s nadhledem (jediný správný postup), pak největší slabinou filmu je jeho nedotaženost. Jednotlivosti, které na první (letmý) pohled vypadají úžasně, při bližším kritickém zkoumání celku neobstojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že Zombie nedostal ze svého námětu na plátno vše co mohl, lépe řečeno tak jak mohl. Vzrušující scény jsou směřovány poněkud do ztracena, a téměř žádná z nich není uspokojivě vygradována. Pocity kloužou po povrchu - jen máloco se dokáže zažrat pod kůži nebo trefit takzvaně do černého. I vtipnost je zde diskutabilní (samozřejmě až na moment, kdy šerif a jeho zástupce zjistí, že Kapitán Spaulding je postava z filmu bratří Marxů: "Přiveď sem toho kritika. Musíme z něj dostat všechno co ví o bratrech Marxech, a hlavně o postavách, které hrál Groucho!"). V mých očích Rob Zombie nesplnil příslib daný Domem tisíce mrtvol. Přesto nad ním nelámu hůl. I z Devil's Rejects lze totiž poznat, že je to nadějný tvůrce. Počkám si na jeho třetí film. Ten rozhodne. (12.09.2006)

Tady uz se Rob Zombie trochu uklidnil, co se tyce vizualniho stylu, ale pridal na realisticnosti, je videt, ze mel vic zkusenosti a cely je to vic strasidelny, i kdyz tu neni tolik mrtvol. Tentokrat tu dostal daleko vetsi prostor Bill Moseley, kterej je primo dabelskej a spolu s Sid Haigem a Sheri Moon vytvorili uzasnou zabijackou particku. Navic je tenhle horor docela originalni, nepamatuju si film, kde by misto teenageru utikali zabijaci. I kdyz utikali, oni to maj spis jako takovej prijemnej vylet. Opet se tu krvi nesetri a opet se snazi zmasakrovat kazdyho, koho potkaj a do toho ma tahle particka husty hlasky. Opet jsem se skvele bavil a tenhle horor uz ma vetsi sanci zaujmout vic lidi, nez prvni dil, kterej byl precejen moc velky psycho. (02.12.2006)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

John Wydell je šerifom malého policajného oddelenia v Riggetsvil. Jedného dňa sa rozhodne vykonať policajný zásah voči šialenej famílii Fireflyových. Akcia však nedopadne najlepšie. Zadržať sa podarí len matku, pričom trom členom rodiny sa podarí ujsť. Šerifovi Wydellovi je jasné, že ich musí dolapiť čo najskôr. Okrem toho, že chce raz a navždy bezhlavé vyčíňanie brutálnych vrahov zastaviť, s uvedenou rodinou má nevysporiadané účty. Zabili mu totiž brata. Film je zvrátený hlavne po emocionálne stránke. Nie že by v ňom nebolo dostatok násilia, no keď sa už nejaké objavilo, ( až na úplný záver, možno + jednu scénu ) nešlo o nič výnimočné, skôr bežné hry s nožom či výstrely z pištole. Záver síce očakávaný, ale potešil. Asi som jeden z mála čo nie je z tohto snímku očarený natoľko, aby padal do kolien, no Rob Zombie proste nie je mojim "favoritom". A zrejme ani nikdy nebude - 60%. (30.11.2013)

Napodruhé se už Zombie z pozice režiséra nesnaží o tak zlou atmosféru jako prvně, ale spíše se soustředí na absolutní nášup exploitationu, který diváka doslova smete. Tohle není mainstreamový čajíček pro teenagery, ale kurevsky zvrácená a úchylná zábava pro silné žaludky. Šerif Wydell Williama Forsytha pro mě od teď bude zosobňovat tu nejostřejší umanutost a nekompromisnost, která se kdy grupě vraždících maniaků postavila. Jeho závěrečné sólo se sešívačkou je genialita par excellance, stejně jako zbytek filmu. Pravda, v rámci diváckého vkusu, jelikož napoprvé jsem, přiznám se, tuhletu šílenou jízdu opravdu nepobral. Stejně jako u prvního dílu to chce mít prostě něco nakoukáno. (02.12.2007)