Domino

Domino Harveyová byla lovkyni lidí. Domino je název deskové hry založené na skládání kostek se stejnými čísly k sobě. Tony Scott je šílenec. Vemte tři výše zmíněné položky a hoďte je do mixéru – sláva, máte film Domino! Ani to nebylo tak těžké, jak těžké je pochopit úmysl více než šedesátiletého videoklipaře Scotta. Ono vlastně ani není důležité, o co tady jde, ale jak to vypadá. A o co tady teda jde? Špatná otázka, ale vypadá to skvěle. Nerad bych plýtval slovy na něčem nepopsatelném. Scott prostě natočil několik desítek hodin materiálu matně propojeného chabou dějovou linkou, pak sebral nůžky a uskutečnil tisíc bezmyšlenkovitých střihů. Střih, střih, střih, střih, střih.... střih. Některé scény navíc opepřil nějakým tím divokým filtrem, zpomaleným záběrem či úmyslnou rozmazaností. Hlavně, aby se bylo na co dívat. Jako by mu nestačila Keira Knightleyová s ofinou a nunčaky. Nebo film původně vypadal docela normálně, ale byl pořádnou blbostí, tak z něj Scott v amoku udělal blbost ještě větší, aby ji mohl rovnou označit za charakteristický rys svého „hlubokého“ díla. Hlubokého ve šlépějích třeba Takových normálních zabijáků, kde jste pod nánosem vizuálního průjmu taky cítili nepatrné náznaky ironických narážek. Avšak Domino ani nechce, nemá, nebo by nemělo co říct. Vše je natolik nadsazené a vizuálně oblbující, že ukrývání poselství by mělo stejný efekt jako pití písku. Ve filmu toho je prostě hodně i bez logického opodstatnění, které by roztomilý nonsens změnilo v nepovedenou nudu. Abych byl konkrétnější, jsou tady dva herci z Beverly Hills 90210, několikaminutová s dějem nesouvisející ukázka show Jerryho Springera, ustřelování paže brokovnicí, afghánský pyroman, házení televize na auto, povedený vtípek se Sunset Boulevardem, zlatá rybička tvrdě narážející na dno akvárka, Lucy Liu strouhající si tužku do sklenice s vodou, Keira natřásající (dublovaný) zadek, sex v mezkalinovém opojení a do toho všeho burácí pořád stejný hudební motiv. Všichni mluví stylově sprostě, tváří se drsně a nemůže být řeč o herectví – zkuste něco zahrát ve dvou, maximálně pěti vteřinách. Byl to hrozný chaos, bolela mě z toho hlava, ale – čehož se sám trochu děsím – dost se mi to líbilo! Alespoň mám takový pocit, protože míra dezorientace byla maximální. A stále přetrvává. Domino v žádném případě není dobrým filmem v pravém slova smyslu. Takoví normální zabijáci, Pravdivá romance nebo Pulp Fiction taky nebyly dobrými filmy, ale už teď jsou filmy kultovními. Jsem přesvědčený, že Domino se k nim jednou zařadí a potvrdí mou domněnku, že hravě strčí do kapsy i Historky z podsvětí. Jednou. Možná. A i kdyby ne, vidět tuhle smršť jednoduše musíte, možná jste kardiaci nebo epileptici a nepřežijete to a zemřít kvůli podobné pitomosti je zbytečné, ale budete umírat s vědomím, že jste se stali svědky něčeho neopakovatelného. Tenhle komentář, respektive jeho jednotlivé segmenty asi nedávají smysl – berte to jednak jako přípravu na samotný film a potom jako varování před tím, co udělá Domino s vaší psychikou. BTW, minimálně jednu a půl hvězdičky jsem přidal za Keiru. Je to trapné, ale proč bych to nepřiznal. :-) 90% Zajímavé komentáře: Radko, k212, numi, swamp, Theraphosa, MeGaBiTe (28.02.2006) (méně) (více)