V moci ďábla

Podařený mix soudního dramatu a hororu s tématikou posedlosti ďáblem. Jako takový film zaujme především střídáním racionálního jednání právníků a jaksi nadpřirozených flashbacků, soudní proces rozhodně nenudí a pasáže popisující posednutí jsou náležitě atmosférické i docela strašidelné a téma střetu vědy s náboženstvím nabízí prostor pro řadu úvah. (06.07.2009)

Nějaké třeskuté vygradování, řekněme blízké setkání "třetího druhu" tváří v tvář soudní stolici by bývalo vykoledovalo čtvrtou stár - při vzpomínce na Lauru Linney v Prvotním strachu se tahle asociace neodbytně vkrádala. Popis celé události byl ale zřejmě podřízen "skutečnosti" a tak se konec, na který jsem se třásla, nekonal. I tak nezbývá než říci: těbůh! (12.11.2006)

Už z názvu filmu napovídá, že půjde o další horor o vymítání. To je pravda jen z části pač tohle není horor ale spíš drama. U filmu jsem se nebál, ale se zaujetím jsem ho sledoval a čekal jak se situace vyhrotí. A nevim jak vy ale já jsem otcovi Moorovi fandil ať ten soud vyhraje :). Celý film se odehrává většinou v soudní síni, kde se vlastně vypráví celý příběh. (01.07.2006)

Od nynějška přestávám přijímat tekutiny před spaním, abych pak nějakým leknutím při cestě na záchod v hodině duchů krom plného měchýře nevyprázdnil i jiné zásobníky.. Derricksonův thriller o střetu racionálna a mystiky mě v některých momentech zdařile potáhl husí kůží a já mu kromě příliš kompromisního závěru nemám co vytknout. Ve scéně exorcismu podusil v kotli i Friedkina a hlavně se mohl opřít o herecké představitele, jenž dokázali zaujmout i při těch ve filmu obvykle nepříliš napínavých pasážích soudního přelíčení. Přesvědčivý bojovník s temnotou T.Wilkinson, empatická obhájkyně L.Linney a především C.Scott, jenž jako strojově chladný žalobce splnil svou úlohu naprosto dokonale a já mu nepřál nic jiného, než aby se v soudní síni zjevil z obláčku síry Heřmánkův Lucifer a narval mu jako důkaz obhajoby Pekelnou knihu hříchů přímo do prdele. A hřbetem napřed.. (13.04.2010)

Slušné dávky pôsobivého mrazenia, na ktorých má - podobne ako v The Grudge - veľkú zásluhu hudobný skladateľ Christopher Young. Tieto veľmi dobre fungujúce elementy moderného hororu sú však pod nadvládou súdnej drámy, ktorá plače po inteligentnejšom a dôstojnejšom spracovaní. Tému, ktorá film povyšuje nad súčasný zástup priemerných hororov, využívajú tvorcovia iba povrchne, bez trefy do čierneho. V porovnaní s Friedkinovým Exorcistom iba prešumiteľná jednohubka. Obratne nakrútená, ale podľa priemerného scenára. (26.10.2005)