X-Men: Poslední vzdor

Ne tak emotivní a takřka dokonalé jako první díl a ne tak comicsové a ucelené jako díl druhý, přesto i přes změnu režiséra adekvátně x-menovské a nezaměnitelné. Wolverine s tváří tradičně nabroušeného Hugha je sázka na jistotu a nelze se divit tomu, že zůstal hlavní postavou. Ostatní za ním tentokrát až překvapivě zaostávají, což zamrzí zejména u tolik upřednostňované Storm, od které se žádného nového překvapení nedočkáme. O to větší škoda je pak nerozvinutí velmi zajímavých postaviček v pozadí v podobě Angela a zejména Kitty. Před Singerovým odchodem se slibovalo velkolepé finále celé mutantí ságy, což se nakonec překvapivě nekoná. Neměl jsem totiž pocit, že bych sledoval poslední díl, spíše snad jeden z finálních. Po prvních pár projekcích jsem hodnocení vlivem mojí lásky ke škole pro nadanou mládež viděl v extrémních výšinách, protože jsem po tříletém natěšeném čekání a následném strachu z výsledku cítil spokojenost s cestou, kterou se Ratner vydal. S odstupem to ale taková sláva není, hlavně kvůli zbytečně slátanému scénáři. Pro díl, kde se skloubí dvě velké zápletky v podobě řádění Phoenix a léku na mutaci, je škoda zahodit takové eso v rukávu jakým je Juggernaut. Jeden ze slavných záporáků ze stránek komiksu mohl být tahákem dalšího dílu, takhle je jen řadovým nevýrazným pěšákem. S odstupem a porovnáním se zbývajícími i budoucími díly je pak potřeba přiznat, že se skutečně jedná o nejslabší dobrodružství Dětí atomu. Naštěstí to pořád znamená jasnou výhru. 70% (04.06.2006)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)

Stejné postavy, na první pohled zápletka podobného stylu zasazená do známého světa, ovšem přesto je Poslední vzdor pokračování hodně vzdálené svým předchůdcům. Za prvé vše je příliš jednoznačně nalajnované, psychologie i emoce z filmu naprosto vymizely, i míra napětí je snížena. Nelze však říct, že by film byl nudný, na jednotlivé scény se dobře kouká, rozhodně si nemyslím, že triky by byly nedostačující, naopak vizuální stránka je hlavní a téměř jedinou předností filmu. Jde však o to, že i efektní akční scéna, či sled obsahově rádoby velkolepých dialogů působí v podání Posledního vzdoru dutě / prázdně / bezpohlavně / samoúčelně. Brett Ratner si promyslí, u čeho se asi publikum horkého letního večera chce zchladit, podstrčí až pod nos a vyspělá komiksová adaptace je ta tam... 6/10 (21.07.2011)

Kecy jdou stranou a začíná řežba. Pro někoho zklamání, pro mě vůbec. Trošku to ubírá na atmosféře, která se nesla předchozími díly, ale nemůžu si pomoc, mně se prostě ten ohnivý přeliv Jean hrozně líbil, Wolverine byl ještě drsnější než před tím (počáteční scéna s doutníkem prostě nemá chybu) a Magneto ukázal, jak se má správně jezdit na mostě :o) Pro mě jednoznačně nejoblíbenější díl :o) Jediné, co se mi nelíbilo, jak scénárista „vyjebal“ s Mystique :o( Věřím ale, že se vrátí :o) (06.06.2011)

Jakobych z čtyřhvězdičkové restaurace "U Singera", kde se servírují kuřecí medailonky v sýrovém těstíčku, rakvičky se šlehačkou jako desert a Chardonnay ročník 2004, přešel do perfektně fungujícího řetězce rychlého občerstvení "McRatner", s trojitým hamburgerem a pikslou Coly. Na obou místech se člověk nají, ale pochutná si jinak, nehledě na vzpomínky, které si člověk odnese. (14.09.2006)