Černá Dahlia

„I think you'd rather fuck me than kill me. But you don't have the guts to do either.“ Úžasná, kreativní kamera Vilmose Zsigmonda, pohrávající si s úhly, stíny i okrově šedým betonem města andělů, De Palma potvrzující status noblesního autora se smyslem pro stylovost a perfekcionismus výpravy, což se konkrétně u neo-noiru hodí jak ďolíček na bradu A.Eckharta a Mia Kirshner, která si těch pár minut na plátně bezostyšně ukradne pro sebe. Mimochodem, po „promítání“ jejích scén člověka napadne, jaká je škoda, že vše nebylo černobílé (jak zamýšlel na post režiséra původně uvažovaný D.Fincher). Jenže.. Strpěl bych přítomnost Hartnetta, jehož místo detektiva v Hollywoodu je vedle Harrisona Forda ve vymydlených komediích ze současnosti (holt, klobouk a cigára sami o sobě nepřeklenou vzdálenost tisíce mil k Bogartovi), leč scénáristickou neučesanost Ellroyova košatého stromu lze tolerovat jen stěží (posledních dvacet minut zahlcených motivy budiž tomu důkazem). A navíc, každý, ať už noir, nebo neo-noir, musí být skrz na skrz protkán břitvu připomínajícími replikami a dialogy (viz.úvod komentáře), přičemž Černá Jiřina s nimi docela šetří, nebo je hercům, co je pronášejí, zkrátka nevěříte. Možná i proto pak chybí intenzivnější emoční zapojení ze strany pozorovatele.. (09.10.2013)

Zdá sa, že príbeh o brutálnej vražde Betty Short bol použitý len ako zámienka na zvýšenie záujmu tak o knihu, ako aj o film. Elisabeth Short pôsobí len ako medzihra a jediné, čím tvorcovia šokovali boli pôvodné zábery z pitvy. Akcia filmu v podstate neexistuje a všetko končí v nejakom cigaretovom opate pri jazzovej hudbe. Najväčším pozitívom filmu je tak Harnettovo šťastie, že si vďaka natáčaniu na 2 roky narazil Scarlett Johansson. Divák ale z toho nemá nič. (26.01.2023)

Tenhle De Palmův thriller není vůbec špatný. Jsou zde cítit jeho typické znaky a dokázal vytvořit i parádní atmosféru. Jako největší hvězdy filmu bych viděl spíš Hilary Swank a Miu Kirshner (ikdyž se na plátně mockrát neobjevila), než ostatní hlavní postavy. Obsazení Scarlett Johansson nevidím jako nejmoudřejší, ale překousl jsem to. Ve finále je Černá Dahlia povedený krimifilm, který nijak moc neohromí, ale má co do sebe. (10.07.2011)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)

Je letní noc. Dříví v krbu pokojně praská a za stolem sedí Brian De Palma a přemýšlí nad svojí upadající kariérou: ,,Dřív mě lidi měli rádi." Když v tom mu padne zrak na zeď, kde visí obnošený kilt Seana Conneryho: ,,Jasně. Za The Untouchables mě lidi žrali. Třeba mě kriminálka ze 40.let vrátí na výsluní. " Teď už to chtělo jen zajímavý příběh: ,,Co takhle příběh podle Jamese Ellroye, který má zamotanější příběhy než myšlenky našich politiků." A tak se také stalo. De Palma se vrátil se svými klasickými prvky jako jsou velice dlouhé záběry, nebo explicitně zobrazené násilí. Ale ke vší škodě na některé věci zapomněl. Třeba takový výběr herců se mu tentokrát moc nepovedl. Josh Hartnett nehraje nic moc a Aaron Eckhart na druhou stranu zase přehrává. Svojí úroveň si tak drží jen překrásná Scarlett Johansson a Hilary Swank, která nedostala moc prostoru, ale do své role se vůbec nehodila. Já osobně bych jí nedal pusu ani přes plexisklo. Dále si De Palma ublížil režijními pokusy, kdy třeba pohled z očí hrdiny je neskutečně dlouhý a otravný. Jenže největší kaňkou je stavba příběhu. Člověk čeká přes půl hodiny než začne vyšetřování, které je ale velice zmatené, plné příběhových kotrmelců, zbytečných odboček a velice často je přebíjeno osobní linií příběhu. Film jsem zatím viděl jen jednou a tak rovnou přiznávám, že jsem celou pointu zřejmě nepobral i přes velké, závěrečné vysvětlování. Věřím, že je to právě kvůli vypravěčské formě a také v rozuzlení figurují postavy, které za celý film nepotkáte. Ještě musím připočíst špatně natočené akční scény. Ale abych jen nekritizoval: atmosféra je skvělá, stylizace poválečných let také a dobrá je i kamera v poklidných pasážích a jednu hvězdičku přidávám za úvodní boxerský zápas. The Black Dahlia je film plný hvězdných jmen, který měl potenciál na to být mnohem lepším než je a pro svého režiséra zřejmě nebude znamenat návrat na nebeské obláčky filmové slávy. (19.05.2007)