Daremo širanai
Nobody Knows
Nobody Knows
Nobody Knows
Nobody Knows
Nobody Knows
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Jutaka JamazakiHudba:
GontitiHrají:
Júja Jagira, Aju Kitaura, Hiei Kimura, You, Hanae Kan, Ken'iči Endó, Rjó Kase, Susumu Teradžima, Sei Hiraizumi, Júiči Kimura, Hiromi Kuronuma, Kazujoši Kušida (více)Obsahy(1)
Do malého bytu se nastěhuje svobodná matka se svými čtyřmi dětmi. Lépe řečeno nastěhovala se tam s dvanáctiletým synem Akirou a tři mladší děti do bytu doslova propašovala. Aby se na černé nájemníky nepřišlo, nesmí mladší děti z bytu ven. Akira nechodí do školy a stará se o své sourozence, zatímco matka pracuje. Jednoho dne matka odjede za svým novým přítelem a nechá děti plně na starost Akirovi. I když by tomu premisa nasvědčovala, Nikdo to neví není obžalobou disfunkčních rodin. Naopak je jemným a poetickým příběhem o chmurách dospívání a krásách dětského světa. Film se natáčel jeden rok, přičemž cílem režiséra bylo vytvořit dětským nehercům přirozené prostředí, které nebude přítomnost kamery nikterak narušovat. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (52)
Dare mo shiranai je velice krutý film, který v sobě schovává spoustu krásných chvilek v podobě vztahů mezi sourozenci. Je to film o tom jak matka, která sama vychovává čtyři děti je jednoho dne opustí. a po jejím odchodu se o všechny stará 12-ti letý Akira. ■ Japonci a dramata, to je jako ryba ve vodě. Nikdo je neumí lépe. Dare mo shiranai je natočený civilně a citlivě, přičemž se nesnaží za každou cenu nikoho rozbrečet. Pouze vypráví krutý osud čtyř dětí a nechává na divákovi co s ním udělá. ()
Suverénně natočené drama se samými mladými neherci. Autor se inspiroval článkem z novin, ale samotný příběh si vymyslel po svém. Sledovat tyhle čtyři sourozence, žijící si v rušném velkoměstě ukrytí před zraky dospělých i vrstevníků, je zážitek sám o sobě. 140-minutová délka není nijak přehnaná. Autor nikam nepospíchá, ale ví, co všechno je třeba ukázat (i co nutné není). Hirokazu Kore'eda je zkrátka v rodinných dramatech i v práci s mladými neherci jako doma (90%). ()
Tak to byla síla. Matka lehčího ražení, sama zastydlá puberťačka nechá 4 krásné a chytré děti napospas osudu. Jejich největším přáním je chodit do školy. Symbolický růžový kufr...Nejdřív jsem byla zklamaná koncem bez jakéhokoli řešení, ale pak jsem o tom přemýšlela, šťastný konec neexistoval a nebo by byl silně nevěrohodný a to reálné vyústění té bezútěšné situace nakonec ani vidět nemusíme.... ()
Znepokojující film, který divákovu mysl neustále aktivuje a jehož herci berou svým civilním herectvím dech. Jde o naprosto reálné zachycení jedné rodiny, která přijímá bezútěšnou skutečnost bez viditelných emocí. Děti, které obývají uzavřené prostory cestovního kufru nebo klaustrofobického bytu, prochází ve sto čtyřiceti minutách značnou proměnou, na jejímž konci opustí svůj dětský svět. Sociálně-kritický realismus se dere na povrch každým záběrem, který funguje bez hudebního doprovodu, pouze na bázi reálných zvuků, jenž dění na plátně umocňují. ()
Mám dost, teda to mě rozebralo. Neuvěřitelný s jakou přirozeností byl film vyprávěn a je doslova učebnicovým příkladem, že k tomu aby byly vybuzeny divákovy emoce netřeba nerealisicky vypjatých scén a dialogů, opak je pravdou a tenhle flm je toho jasným důkazem. A ty civilní projevy dětských představitelů jen podtrhují suverní a jistou režijní práci Hirokazu Kore'eda. Tolik nenápadného smutku ve 141 minutách jsem ještě neviděl. Nechápu proč nejdu asijský kinematografii víc naproti, když tam jsou takovýhle klenoty. ()
Galerie (14)
Photo © IFC Films
Zajímavosti (2)
- Natáčení probíhalo od podzimu 2002 do léta 2003, přičemž přes 70 % času se filmovalo v malém bytě v Tokiu, který si producenti pronajali na jeden rok. (Dragoni)
- Film byl volně natočen na motivy aféry z roku 1988 známé jako „Sugamo Kodomo Jiken Okizari“, kdy matka nechala své 4 děti 9 měsíců v bytě. Jméno matky ani dětí nebylo nikdy zveřejněno. Rodička dětí byla poté poslána na 3 roky do vězení. (Dragoni)
Reklama