Želvy mohou létat

Film ponúka dva možné a pritom veľmi odlišné pohľady na zobrazovanú problematiku. Pohľad na zúfalo beznádejnú situáciu kurdských detí a vlastne aj Kurdov, ako dvadsaťmiliónového dlhé roky vyvražďovaného národa. Ten je pre Európana zničujúci a každý je v tej chvíli rád, že je tam kde je. Aj s predajnými politikmi a naničhodnými susedmi. A druhý pohľad je na korytnačky, ako film. Film mizerný, snáď s výnimkou zaujímavej kamery. A priemer medzi piatimi a jednou hviezdičkou sú obligátne tri. (06.09.2009)

Zapomeňte na Babel, film silný a vynikající, jelikož tam, kde Alejandro González Ińárritu ve svém synkretickém podobenství končí, tam někde začíná svůj příběh vyprávět Bahman Ghobadi. Optikou Evropana jen stěží uvěřitelný příběh malých kurdských dětí živících se tím, že sbírají nastražené miny. Děti bez nohou, bez paží, s torzy končetin, děti bez dětství, bez minulosti a hlavně bez budoucnosti. Toužebně čekající na Američany, kteří se symbolicky jen proženou v militárním konvoji kolem... Íránsko-irácký film nefunguje jako složitá metafora či alegorie, vyprávění je sice místy baladické a zvolenou hudbou a mizanscénou mnohdy skutečně připomene Babel, ale v Ghobadiho snímku hovoří především síla obrazu. Syrový, minimálně stylizovaný, rámovaný typickou scenérií blízkovýchodní krajiny. Velkým omylem je chápat tenhle film jako příběh z Iráku. Tohle je totiž příběh z Kurdistánu, příběh národa, který nikam nepatří, příběh národa násilně rozděleného hned do několika států (především ale do Turecka a Íráku) a v mnohém připomínající historické osudy Židů. Saddám Husajn páchal v kurdských vesnicích genocidu, Turci se na své straně hranice nechovali (a nechovají) o nic lépe a Kurdové jsou pomalu ale jistě bídačeni a vybíjeni. Hlavní postava filmu, přirozený vůdce přezdívaný Satelit, je doslova esencí lidskosti a kdybych takovýhle charakter viděl v americkém filmu, asi bych mu neuvěřil. V kontextu absurdního světa válkou a genocidou zbídačeného kurdského světa mi ale vyvstává ve své celistvosti. To je skutečný příběh skutečných lidí, tak jak ho západní média odmítají zachytit. Ve své bolestivosti a syrovosti je totiž mediálně neprodejný. Z tohoto pohledu totiž tahle válka bolí... (jedinou analogií zůstávají dokumenty válečné zpravodajky Petry Procházkové a Jaroslava Štětiny z Čečenska, v domácích médiích však dobře tabuizované...) Podobné filmy: Takhté siah, Lovec draků, Město bohů, Babel (24.12.2007)

film o rychlém dosspívání dětí, které už od malička přemášlý nad tím kam šlápnout. Něco nepředstavitelného pro civilizovaného člověka - děti sírající miny. Možná je film pro někoho až moc studený, ale to my evropané nedokážeme posoudit, ten chlad, který prostupuje tělem při zneškodňování bomby. Film se mi po mnoha stránkách opravdu hodně líbil. (16.02.2009)

Magický kurdistánský realismus v klubovém snímku o dětském předákovi, který odněkud pobral mnohem více schopností, než starci ve vesnicích na pustých kopcích plných nášlapných min. Traumata z režimu Saddáma zahlédneme jen okrajově, ale obraz bezútěšného života v nenormální zemi prožijeme i díky podmanivé hudbě a neokoukanému prostředí naplno. Skvělý zážitek. (29.02.2008)

Naprosto odzbrojující film. Nestydím se přiznat, že je to druhý film při kterém jsem ronil slzy. Samozřejmě i bez toho filmu vím jaké peklo tam v iráku děti mají. většina dospělích ale na to kašle a pořád se budou chovat jako nespoutané prasata a hulákat jeden přes druhého a přitom neslyší dětský pláč. většinu filmu jsem měl otevřené oči dokořán a divil se jak ten svět je uplně v prdeli. Plně se ztotužnuji s berunkou (07.08.2010)