Der rote Baron
The Red Baron
Červený barón
Režie:
Nikolai MüllerschönScénář:
Nikolai MüllerschönKamera:
Klaus MerkelHudba:
Stefan HansenHrají:
Matthias Schweighöfer, Lena Headey, Til Schweiger, Maxim Mehmet, Joseph Fiennes, Axel Prahl, Volker Bruch, Tino Mewes, Brian Caspe, Gérard Robert Gratadour (více)Obsahy(2)
V roku 1916 mladý pruský šľachtic Manfred von Richthofen odchádza, tak ako väčšina mladých mužov, do vojny. Vďaka svojej neohrozenosti, rytierskemu prístupu k leteckým súbojom a úcte k nepriateľovi, sa z neho už čoskoro stane obávané stíhacie eso a uctievaná ikona leteckej flotily Prvej svetovej vojny. Manfred lieta s priateľmi Wernerom Vossom, Sternbergom a Lehmannom, s ktorými ho spája rešpekt k vojenskému drilu a rytiersky spôsob súbojov. Svoj stroj, trojplošník Fokker Dr.1, si dá zafarbiť na červeno a stane sa postrachom všetkých protivníkov a letcov Dohody. Francúzi ho prezývajú Červený diabol, Briti na jeho hlavu vypíšu odmenu. Počas vojny zostrelil najmenej 80 lietadiel, najviac zo všetkých pilotov na oboch stranách. Náhodné stretnutie so zdravotnou sestričkou Käte mu však otvorí oči a poznáva skutočné barbarstvo vojny. (TV JOJ)
(více)Videa (1)
Recenze (199)
Film, který (hlavně zezačátku) působí jako prázdninové dobrodružství několika udatných německých hochů. Je sice válka a občas někdo ztratí nohu nebo dokonce zemře, ale celé je to především zábava. Jedná se přece o piloty! A co dělají piloti? Poletují si v oblacích, občas se připletou do nějakého čestného souboje opravdových mužů, ve kterém prokážou svou zručnost a hrdinství a pak si zase poletují nebo balí zdravotní sestřičky. Ideologie se samozřejmě neřeší a tisíce padlých u Verdunu už vůbec ne. Válka z tohoto filmu vypadá jako hra. Navíc to o sobě točili Němci sami, takže se patřičně idealizují, z války se dělá sport, ze soubojů neškodná zábava a z pilotů ti největší gentlemani, kteří čas od času dostanou nějaký ten Pour le Mérite. Naštěstí toto platí hlavně pro první polovinu, druhá je o něco drsnější, umírá více pilotů, navíc je zde postava zdravotní sestřičky, která nikdy neopomene představit ten správný pohled na válku, tzn. že je špatná. Což je dobře no.. Je příznačené, že v Manfredově jednotce létá Žid, Friedrich Sternberg, což je fiktivní postava. Je to takové vyrovnání s jejich temnou minulostí, mimochodem podobný film o německém letci z druhé světové války nikdy nevznikne, prostě proto, že to byli neskutečný náckové. První válka je oproti tomu starší, zapomenutější a kolem pilota je lehčí vybudovat romantickou atmosféru, hlavně pokud ten pilot je skutečná legenda, jako Rudý Baron. Ve výsledku je to nenudící podíváná a když už se divák dočká nějakého dogfightu, tak dobře vypadá. Škoda, že jich není moc. (Ve skutečnosti jsou jen 4, slovy ČTYŘI! Dvě z nich se létá na Albatrosech D.V a zbylé dvě už na Fokkerech Dr. I ) Režisér je zručný rutinér (na to, že má za sebou jen televizní filmy) a Til Schweiger v roli mentora Wernera Vosse pobavil. PS: Už se těším na Red Tails. ()
Příšerný scénáista a rozpačitý režisér v jedné osobě, pro kterého práce ve střižně s tím, co měl natočené, musela být jedna velká noční můra. A proti tomu zase nádherná kamera, zejména leteckých soubojů, působící občas až monumentálním dojmem s misteriózní hudbou přecházející ze smyčců do čistého sborového chorálu. Mohl to být úžasnej biják, námět má velmi silný potenciál, ale není. "Bereme si pouze úkoly, na které stačíme, Konráde, teda Nikolaii..." ()
Moc hezký film 1. světové války. Příběh o mladém šlechtici Manfredu von Richthofenovi a jeho vzestupu na bojištích 1. světové války, kde si vybojoval přezdívku Rudý baron díky svému trojplošníku natřenému na červeno a víc jak 80 sestřelených nepřátelských letadel. Zajímavý film, který sice není tak akční jak Rytíři nebes, ale je víc zaměřený na postavu Richthofena a jeho prožiky během války. Solidní válečné drama. ()
Pár dobrých záběrů, ale jinak slabota. Proč se dneska z podobných příběhů vyrábí takové sentimentální telenovely. Většinu času na zemi, balení zdravotní sestry, ubrečené dialogy jak je ta válka hrozná. To sice je, ale lépe ukázat, než o tom jen lacině mluvit. Film přitom postrádá takřka jakoukoli válečnou atmosféru, mohl to být klidně film o problémech nějakého žokeje. A vynechat soudoj s Brownem a film takhle useknout... Tvůrci evidentně na pořádný válečný film postrádali schopnosti. Pořád lepší než Flyboys, ale kam se to hrabe na Stíhači na start nebo i na mnou jinak neoblíbeného Modrého Maxe. ()
Galerie (42)
Photo © Bioscop
Zajímavosti (29)
- Werner Voss byl v době své smrti dvacetiletý hubený mladík menšího vzrůstu, Til Schweiger tak svému předobrazu příliš neodpovídá. Z postavy má divák dojem ostříleného stíhače věku kolem 30 let, který zbytečně neriskuje. Skutečný Voss byl povahou pravý opak. Létal sám a na hranici možností svých fyzických sil i letových vlastností svých letadel. Po jednom vítězství přistál vedle své oběti a odmontoval z letadla všechno ještě použitelné, hlavně kulomety. Místo přistání se nacházelo v tzv. pásmu nikoho, tedy mezi frontovými liniemi. Když odstartoval, na místo nouzového přistání jeho oběti se sbíhali britští vojáci, kteří postupovali během svého útoku na německé pozice. (Zdroj: valka.cz) (Michel24)
- Lanoe Hawker létal v době svého sestřelení von Richthofenem na Airco DH-2. (Michel24)
- Podle seznamu letadel v knize "Rudý letec" letěl Manfred von Richthofen na celkem 5 Fokkerech Dr. I. Stroj 425/17 je v knize popsán jako celý červený, ale na některých kresbách se objevuje s bílou svislou ocasní plochou. Létal na něm v dubnu 1918. Podle chronologického řazení výrobních čísel to ale byl třetí/čtvrtý stroj, na kterém létal. Jeden Dr. I patřil Jasta 6 a měl černobíle pruhované ocasní plochy. Žádný z Albatrosů, na kterých von Richthofen létal, nebyl celý červený. Minimálně spodní strana křídel měla jinou barvu. Nejčastěji byl červený celý trup a ocasní plochy. Nebo ocas, horní křídlo a příď. (Michel24)
Sledujeme jen okouzlené a technicky vypulírované obrázky leteckých soubojů, štábních porad a chlapských (či chlapeckých) radovánek v nevěstinci. Kdyby si někdo takto dovolil natočit film z druhé světové, bylo by to na soudní žalobu.Naštěstí jde o první světovou válku, a ta zdaleka není tolik poznamenaná ideologickou zátěží, jež by se s německých národem doposud táhla.Válka v Rudém baronovi každopádně vyznívá jako vznešená záležitost pro noblesní muže, jako hra a vzrušení, prostor pro frajeřinky a vybouření mladistvé energie. Všichni mají čest, nepřátelé jsou uctíváni a nezabíjejí se; letci si jen počítají zářezy sestřelených letadel. Von Richthofen jich sestřelil celkem přes osmdesát. Zkrátka Top Gun s dvouplošníky a šálami kolem krku. Hudba je chvílemi tak legračně pompézní a patetická, až to působí sebeparodicky, a letci se tváří tak zaťatě, jako by chroupali křídu a ze sezení za kokpitem se jim hluboce zařízly rajtky až kamsi. Životopis nejslavnějšího stíhacího letce Manfreda von Richthofena zvaného Rudý baron je celkově hodně plochý a nesnaží se jakkoli vysvětlit, proč je hlavní hrdina hrdinou, jak se mu daří být nejlepším pilotem, či nás alespoň přesvědčit o jeho vášni pro létání. Tomu nafrněnému blonďáčkovi jde prostě všechno snadno.V tom má film natáčený v Česku poněkud němečtější charakter; Hollywood by si nejspíš lépe ohlídal motivace postav, a hlavně by se snažil učinit hrdinu sympatickým. Ale tím je vlastně Rudý baron výjimečný. Všichni se tu chovají tak nabubřele, že je jedno, zda se s nosem nahoru špulí Matthias Scheighfer coby von Richthofen, Richard Krajčo coby britské eso Hawker, Josef Vinklář coby maršál von Hindeburg či Ladislav Frej jako císař Vilém II. Snad jen Til Schweiger nasazuje pózu a la Marek Vašut "mám všechno na háku".Jenomže výše napsané platí jen do určité části děje. Von Richthofena probudí a polidští krásná zdravotní sestřička Kate (velmi špatně německy nadabovaná Lena Headeyová), která mu ukáže, jak vypadají následky války dole na zemi. Rudý baron se konečně myšlenkami snese z oblak a zachová se statečně, když před nejvyšším velením navrhne stejnou strategii, jakou uplatňuje při leteckých soubojích: když nemůžeme vyhrát, stáhneme se.Těžko říct, jaký byl přesný záměr tvůrců filmu. Jistě chtěli překonat americký film béčkaře Rogera Cormana Red Baron z roku 1971, digitální efekty jim umožnily předvést komplikovanější bojové scény. Zřejmě se také chtěli vymezit vůči již příliš comicsovým Rytířům nebes a vnést do tématu 1. světové více realismu, byť jisté umělohmotnosti a "photoshopovému" vzhledu se nevyhnuli ani oni.Co ale zůstává nejasné, je poselství, s nímž autoři přicházejí. Jejich film tak dlouho razí "německy nadřazenou" linii, že náhlý, téměř pacifistický obrat zanechává pachuť dvojznačnosti. Snímek byl vyroben pro vyznavače military show, již ocení hlavně technické detaily, ale přitom se skrze hlavního hrdinu snaží zobrazit Němce jako antinacionalisty, kteří pouze plnili rozkazy tupého velení. Od "užívání si" bombastického spektáklu se tedy máme pohroužit až k jakémusi rozjímání ve stylu Na západní frontě klid. Vzhledem k tomu, jak vypadá většina filmu, a že hrdina pořád zůstává nevinným snílkem a gentlemanem, je finální poučení o nesmyslnosti války spíše pokryteckým gestem tvůrců, kteří vědí, že jednoznačná oslava německé armády by jim neprošla. () (méně) (více)