Harry Potter a Fénixův řád

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

|| Scenár: Michael Goldenberg / Harry Potter and the Order of the Phoenix by J. K. Rowling | Hudba: Nicholas Hooper, Themes: John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 938,212,738 $ || Jeden z mojich obľúbenejších dielov ságy. (28.06.2011)

Pátý filmový Potter se od těch předchozích v mnohém odlišuje, především je místy příjemně "civilní". Yates pojal látku po svém, více než na monumentálnost vsadil na charaktery jednotlivých postav a emoce. Naštěstí se neopakuje problém čtyřky, kdy byl příběh odvyprávěn jakoby "z rychlíku" (i když při opakovaném zhlédnutí budí i čtyřka lepší dojem). Obsáhlost knihy je opět problém, který mohou filmaři jen těžko vyřešit k absolutní spokojenosti všech čtenářů, ale s tím se potýkají již od třetího dílu. Nečtenář bude ale zřejmě opět lehce zmaten, ale to se vzhledem k počtu těch, kteří knihám podlehli (včetně mě), dá snadno odpustit. Fénixův řád příjemně volně plyne, vše podstatné se do něj podařilo dostat a přestože zamrzí malý prostor, který dostává většina vedlejších postav, celkový dojem je veskrze kladný. (13.07.2007)

Piaty Harry je výborný a chudák Goblet Fire vyzerá medzi Azkabanom a Phoenixom, ako úplný kripel. Potter zraje ako víno a jeho príbehy, už nie sú len prskavky a farbičky z jedničky (o tom puberta nikdy nebola). Yates prekvapivo (ale zaslúžene) vypaluje neprajníkom rybníky a za jeho prácu s atmosférou, hercami a predlohou jednoznačne palec hore. Ale ona mu ide aj akcia (čo skromne naznačil) a dúfam, že mu Rowlingová dá v šestke poriadne vyjašit. Mne proste Fénixov rád prišiel ako pečlivá príprava na niečo NAOZAJ VEĽKÉ, preto napäto čakám a šetrím tu jednu hviezdičku. 90% (17.07.2007)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)