Horská hlídka

Po přečtení obsahu by mě ani nenapadlo se na něco takového podívat, kdybych se nezúčastnila promítání pro školu. Nakonec mi film vzal slova, protože je výjimečně silný a působivý. Ještě nikdy jsem v našem vsetínském kině nezažila, aby se po skončení filmu ozval potlesk a aby si naši studenti a studentky nestěžovali na pitomý výběr. (27.08.2010)

Natočit vynikající paradokumentární film vyžaduje několik nezbytných ingrediencí. V první řadě věrohodný příběh (tady je dokonce využito skutečných událostí), dále přirozeně vypadající herce (nebo radši neherce, pokud nepotřebujete emocionálně vypjaté scény), dokumentárně laděnou kameru a hlavně nadaného režiséra. Tady se to všechno sešlo a výsledek je opravdu působivý. (08.07.2005)

Kekexili, Tibet – krajina spíše krutá nežli krásná, stejně jako lidé, jež jsou s ní spřízněni a jež mezi sebou vedou mnohaletou válku: pytláci a členové tzv. horské hlídky. Po jedné tragické události (vylíčené na samém začátku) přijíždí do této oblasti pekingský novinář – právě jeho nezasvěcenýma očima budeme sledovat pravdivý příběh, v němž rozhodně nepůjde jenom o pomstění tisíců pro kůži zabitých antilop. Tématické rozpětí Horské hlídky je vzhledem k její komornosti udivující. Je to příběh o dobrovolném i nedobrovolném splynutí člověka s přírodou, o lidských sociálních potřebách, o ztrátě národní identity, o zoufalém boji se všechny a všechno pohlcujícím režimem, neochotným podat pomocnou ruku, dokud se situace v Kekexili nedostane do středu zájmu zahraničních médií. Kromě toho nechybí akční linie, okázalé záběry monumentálních hor a silný morální podtext. Žádný záběr není delší než je potřeba, žádný nepřebývá, vše je vytvarováno do bezmála dokonalého monolitu. Nebojte se projít písečnou bouří, nepřivírejte oči před nepříjemným pískem a užijte si nádherný duchovní zážitek, založený paradoxně na silných fyzických prožitcích. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Jordan, wipeout, uhlajz (03.02.2007)

strhujúco čínsky dramatický "western" podľa skutočných udalostí z rokov 1993 - 1996 môže v nejdenom človeku, ktorý ho vidí na veľkom plátne, vzbudiť fóbiu z otvorených priestranstiev. bez mrku očka dávam čínskemu filmu roka 2006 plné hodnotenie za skvelý vizuál a úžasnú atmosféru, za dobre budovanú dramaturgiu a za naozaj nezaujaté podanie príbehu. takýto skutočný príbeh len tak ľahko v nedeľu na markíze neuvidíte. hrdinovia stále žijú - aj keď nenosia latexové či elastické kostýmčeky s veľkými znakmi či písmenami na hrudi. Sú to ľudia, ktorí zasvätia svoj život jednému cieľu a jemu obetujú všetko, napokon aj ten holá život sám osebe. Pritom sú to také isté ľudské bytosti ako tí, ktorí stoja na druhej strane barikády. Naozaj pôsobivé. Možno jediná vec, ktorej by sa mi žiadalo, je dotiahnutie príbehu toho novinára, aj keď fakt je ten, že ten tam nie je prízvukovaný a plní funkciu rozprávača, cez ktorého sa o celom dobrodružstve dozvedáme a ktorom sa vlastne asi aj vďaka nemu dozvedel okolitý svet (a teda mohol byť natočený aj tento strhujúci film) (29.03.2007)

Kekexili je náhorná plošina medzi Tibetom a Čínou, ktorá je zároveň domovom aj vzácneho druhu antilop. V roku 1983 ich počet presahoval 1 milión. O desať rokov neskôr vďaka ilegálnemu lovu zo strany pašeráckych bánd, ktoré antilopy zabíjali kvôli ich vzácnej srsti, klesol počet antilop na necelých 10.000 kusov. Preto bola v roku 1993 zostavená dobrovoľná "horská hliadka", ktorá si za cieľ vytýčila boj s ilegálnymi lovcami. A práve o tomto boji je aj príbeh filmu vychadzajúci zo skutočných udalostí, ktoré sa odohrali v roku 1996. Lenže pozor! Kekexili našťastie vôbec nie je film v intenciách hollywoodských konvencií akčných orgií. Forma paradokumentu doslova vykosťuje príbeh od zbytočných vedľajších odbočiek a destiluje nám stopovanie pašeráckej bandy zo strany horskej hliadky. Dokonca aj zábery na prekrásne exterierové scenérie nemajú slúžiť ako lacný výpredaj exotického prostredia, ale plne dokresľujú príbeh, a umožňujú nám tak pochopiť to hlavné - spôsob života a pravidlá daného územia. Postupne tak spoznávame život jednej aj druhej komunity a zisťujeme, že nič nie je čiernobiele. Tvorcovia filmu sa totiž našťastie vzdali lacného rozdelenia na stranu "dobro" a zlo", ale skôr ukázali že obidve strany majú k sebe v tomto nehostinnom prostredí miestami až príliš blízko. Práve táto snaha o realitu, kde smrť prichádza nečakane a jej zobrazenie je prosté akýchkoľvek pátosových manierov dala nakoniec vzniknúť veľmi silnému filmu, ktorý je rovnako chladný ako tamojšie podnebie, drsný ako život v tejto oblasti ale zároveň aj divácky veľmi "príťažlivý" ako vykúrená horská chata v nedoziernej, vetrom a snehom bičujúcej planine. A "happye-endové" informácie obsiahnuté v záverečných titulkoch emočnú silu filmu u mňa iba podtrhli. (07.03.2005)