Režie:
Stanislav StrnadKamera:
Jan NovákHudba:
Karel MarešHrají:
Zdeněk Hradilák, Marie Drahokoupilová, Radoslav Brzobohatý, Martin Růžek, Karolina Slunéčková, Ivan Luťanský, Grażyna Długołęcka, Miroslav Zounar (více)Obsahy(1)
Jedině pevná příchylnost k humánním idejím komunismu pomůže dělnickému řediteli, aby překonal vnitřní krizi, v níž se ocitl po rozchodu se sobeckou, maloměšťáckou ženou... Zcela zapomenutý "psychologický" produkt raného normalizačního období. (oficiální text distributora)
Recenze (23)
Unylé "psychologické" drama, které i na velice krátkou stopáž utíká dost pomalu a to hlavně kvůli tomu, že nemá co nabídnout. Teda ano, má, pokud vás hodně zajímají prázdné problémy dělnického ředitele a lidí okolo něj, ve kterých kdyby nefigurovala autohavárie, tak ani nevím, proč je mám sledovat a čím si mají získat můj zájem. A celé to vlastně bylo jen o tom, že padesátiletý komunista chtěl mladou holku a ačkoli se k ní celou dobu choval úchylně, ona se do něj stejně zamiluje. Mimo tohle téma (které je spíš kompenzací nesplněných snů) a slabě načrtnuté formy různých zrad jsem v tom víc nenašel a kdyby to nebylo obstojné ani po filmařské stránce, nedal bych ani ty dvě hvězdy. Tady byla aspoň solidní kamera a hudba, když už nic jiného. Slabé 2* ()
0/10 No cekal jsem aspon trochu odvaz, ale ouha - moje sedmdesatky zklamaly na cele care. Proti tomuto "psychologickemu" dramatu ze zhave soucasnosti jsou i budovatelska dila squela! Hlavni predstavitel je nepochopitelne predabovan Hanicincem, zapletka pochybna, ale ve sve dobe nejspis aktualni - i kdyz opravdu jenom v minulosti? ;]] a zdanlive napraveni vsech problemu je taky problematicke. ()
Jistě je ten film normálně nudný, scénář přihlouplý, herecké výkony všelijaké (záporné postavy hrají lépe; Willigovi asi neřekli, že už nehraje v mjr. Zemanovi, takže pořád předvádí spravedlivého tátu plk. Kalinu), ale zase je pro svou dobu film charakteristický a svým způsobem prorocký. Ideál společnosti je zde zcela konservativní a na ideologii se zakládající, jen místo dřívějšího kostela, práce a rodiny je zde Strana, práce, rodina. Tomu odpovídá i hlavní hrdina, vzorný dělnický ředitel fabriky Kabát (Z. Hradilák), který však klopýtá v mezilidských vztazích, protože si nenašel odpovídající soudružku a podlehl lacinému pozlátku exterierové atraktivity měšťácky orientované, tedy ten správný ideál nevzývající, stávající manželky - vždy šikézní M. Drahokoupilové. Zástupcen hada v tomto normalizačním ráji je ředitelův náměstek Voník (R. Brzobohatý, který je od pohledu podezřelý svým elegantním oblečením), jehož krédem je, jak sám ve filmu říká, že v životě je vždycky někdo nahoře a někdo dole, a on chce nahoru, a to co nedřív i přes madam Kabátovou. Správně jej odhadne předseda stranické organizace (M. Willig), když o něm říká, že si ze své odbornosti vystavěl hrad, zatímco o jeho ideové čistotě lze s úspěchem pochybovat už jen proto, že se v osmašedesátém tlačil na místo ředitele. Ten film se takto odvolává na nějaké ideály, přestože poslední idealisté v KSČ byli zlikvidováni při čistkách v r. 1969/70, a těm v tomto filmu vzývaným ideálům už nevěřili ani ti, co je měli střehnout. Z tohoto hlediska je celý tento film jen toužebné přání nebo spíše pohádka, neboť už tehdy to byla doba cynismu, doba pro odborníky Voníky vhodná. Ti jen počkali na změnu celkové zahraničně politické situace (oslabení Velkého bratra na Východě), z oficiálního vedení udělali voly (ne, že by si to tito nezasloužili), a sami šli co nejdříve nahoru, a normalizace stale trvá až do dnů dnešních. V této pohádce to však dopadne samozřejmě "dobře", byť díky scenáristické neschopnosti musí zasáhnout Osud, aby se plytká zápletka tohoto filmu nějak rozpletla. A poctivý Kabát si svou novou poctivou soudružku, která celý film seděla jak panenka v koutě, taky najde. ()
[LFŠ 2008] „Nejlepší“ film roku 1976. Dokonce byl přihlášen do nějakých soutěží ve spřátelených socialistických zemích a na filmovém festivalu v Moskvě dostal cenu odborů. Tu ale dostaly všechny přihlášené filmy. Asi za snahu. Neúspěch tohoto úžasného filmu si vysvětluji tak, že mělo málo herců rudou knížku. U diváků tahle slátanina samozřejmě naprosto propadla. ()
Ultimátní normalizační unylost, která má blízko k psychologickému dramatu podobně jako Béla Tarr k blockbusterům. Veskrze se dá říci, že je tenhle film mnohem menší zlo než proslulé Steklého nebo Traplovy opusy, což ale neobhajuje jeho status nicotného filmu, jehož děj se skládá jen z několika vážně míněných rozhovorů postav o loajalitě a těch takzvaných záporáků, jejichž maloměšťáctví tkví v (s velkou nadsázkou) hedonistickém způsobu života a pití koňaku. Běž, ať ti neuteče patří mezi typické normalizační produkty: s naprostou fádností a nezájmem předkládající příběh o komunistovi v (pseudo)existenciální krizi, jehož problémy se zrcadlí i v dysfuknční rodině (podobně jako v Tobě hrana zvonit nebude)... Ale mám tendenci to obdivovat. Je to špatné, o ničem, ale ten úžas nad tím, jak se tento a podobné filmy tvářily vážně, převládá. ()
Galerie (19)
Photo © Filmové studio Barrandov / Miloslav Mirvald
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v Prahe a na Slapoch. (dyfur)
Reklama