Mariňák

Nemám s čím porovnávat, žádný takovýhle snímek jsem neviděl (ani často zde zmiňovanou Full Metal Jacket). Trochu s obtížemi jsem vstřebával humor z první půlky filmu (ale pár hlodů by se tu našlo, včetně trefně zařazené Don't Worry Be Happy), naštěstí v té druhé šlo už o čisté drama. Nikomu neberu názor, že si snímek třeba jenom hrál, že má navíc, ale já si myslím, že ne. Jak jsem to pochopil já (což netvrdím, že dobře), Mendesovi šlo o to, ukázat válku jako neuvěřitelný zmar (buzerace, výcvik, nuda, ztráta iluzí, blízkých lidí a to vše jen proto, aby na konci voják zjistil, že bojoval pro nic, nevystřelil ani na 1 nepřítele a ještě k tomu, že se s ním vzpomínky budou táhnout celý život); a tohle se mu podle mě zatraceně podařilo. Herci, hudba, kamera; nemám co vytknout. Viděl bych to na 4* (ten humor mi zde prostě moc nesedí), ale třeba nato ještě někdy kouknu a svůj názor poupravím. (17.01.2010)

Už vidím vyplašených vojnofilov, ako im pri záverečných titulkoch z xichtu zlieza maskovanie a odlietavajú umelohmotné frčky. Toto nieje vojnový film! "Je to príbeh o mužovi, ktorý veľa rokov strieľal z pušky a potom, keď ju odložil a chcel pomilovať ženu, postaviť dom jeho prsty si tú streľbu navždy pamätali." Mendes sa opäť raz vyhol megalomanstvu a svojím obrazovým kumštom dokázal sprostredkovať pocity obyčajných vojakov tak silno, že ma noc po filme dva krát strhlo zo spania. Jarhead obsahuje minimálne 3-4 scény, ktorých obrazy v živote nezabudnem. Čo sa týka hercov, tak Gyllenhaalovi fandím už od October Sky. Tu som mu zožral každé gesto a konečne z si čela strhol nálepku "Donnie Darko forever". (31.01.2006)

Velký potlesk pro režiséra, který natočil válečné drama bez tupých keců, agitačních tendencí, patetických scén a prakticky bez výstřelu. A velký potlesk pro herce, i když Jake Gyllenhaal se zde ocitá poněkud ve stínu skvělého Jamieho Foxxe a nejednoduchého Petera Sarsgaarda. Troufám si tvrdit, že scéna s koněm na nočním naftovém poli se otiskne do paměti jako jeden z nejpůsobivějších dopadů války na ty obyčejné v pozadí. (22.07.2007)

Jsem nadšen. Trochu jiný, ale neméně zajímavý pohled na válečný konflikt, který jde cestou zobrazení pocitů a frustrací, jaké asi musí zažívat chlapi, vycvičení v elitních jednotkách a kryjící pouze záda svým kolegům nasazených přímo ve válečně vřavě. Vidíme jejich nadrženost na boj ve scéně, kdy při promítání bombardování vietnamské vesnice v Coppolově snímku Appocalypsa Now freneticky skandují a ječí nadšením, stejně tak úplně na vlastní kůži jsem cítil frustraci jednoho z hrdinů, že se "toho" nemůže zúčastnit. Působivá scéna, kdy se zoufalstvím v očích škemrá u svého nadřízeného o zastřelení aspoň jednoho vojáka, má větší sílu a výpovědní hodnotu, než půl hodiny nepřetržité akce. Když hlavní hrdina blije mezi spálenými těly, vnímavějšího diváka zamrazí. Apokalyptický obraz s koněm, umaštěným po celém těle od ropy a do tmy zářícími hořícími ropnými vrty v povzdálí, nabývá i díky sugestivní kameře až jakési mystické krásy. Jake Gyllenhaal roste do herecké osobnosti a podává famózní herecký výkon (slušela by se oscarová nominace), spolehlivý Jamie Fox to zezadu jistí. Od dob Russellova filmu Tři králové tady nebyl tak cool snímek s válečnou tematikou. (02.03.2006)

Zcela jiný, značně sarkastický, pohled na americké vojáky a na válku, ve filmu o frustraci a nudě. Na „cvičišti“ dril, buzerace, ale i motivace. Na „bojišti“ každodenní nejistota, čekání a pozvolný rozklad .... osobních jistot, disciplíny, morálky. Rozhodně velmi zvláštní pocity vyvolává noční poušť ozářená hořící ropou, připomínka o co vlastně v téhle válce šlo. „Každá válka je jiná. Všechny války jsou stejné.“ (10.02.2006)