Bratři

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)

Skandinávská kinematografie je v současnosti ve skvělé kondici a jedním z důkazů tohoto tvrzení je i tento vynikající film. Příběh obou bratrů zcela změní válka v Afghánistánu a Connie Nielsen, která se zmítá mezi nimi, takovouhle roli v Hollywoodu už dlouho (pokud vůbec) nedostala. Ať už to beru jako zvláštní love story, či psychologické drama o následcích války, v každém případě je to prvotřídní kvalita s minimem falešných tónů (90%). (08.07.2005)

Herecký koncert ústředního tria. Connie Nielsen jako "dokonalá" manželka. Krásná, empatická, klidná. Její laskavost a chápavost, když čelí hysterickému manželovi, nebo když uklidňuje děti, aby se ho nebály. Nikolaj Lie Kaas, který mi skutečně poprvé přirostl k srdci až zde, jako ten špatný bratr, který díky bratrově smrti nalézá smysl pro odpovědnost. Ulrich Thomsen a jeho pozvolný propad do temného zoufalství a viny. Velmi se mi líbilo otočení karet co se týče obou bratrů. Mučení v Afghánistánu silné, stejně jako samotný konec. (03.01.2017)

Páni, Bratři mě překvapivě dosti uhranuli. Není to film, u kterého by si člověk od začátku do konce říkal jak je to celé geniální, nebo se podobně před obrazovkou rozplýval, to ne, ten film má prostě obrovskou vnitřní sílu, která přebíjí i některé nedostatky. Trochu mi vadilo použití ruční kamery, ale jinak už nemůžu vytknout prakticky nic. Naopak vyzdvihnout si zaslouží herecké výkony v čele s Ulrichem Thomsenem, který zvládá obě polohy své postavy s velkým přehledem. Jsem velice zvědav jak si s totuhle látkou poradí pánové v Americe. (01.06.2008)