Bratři

,,MICHAELI... CHCI VĚDĚT, CO SE STALO.“ … „NE, NECHCEŠ. TO SE NETÝKÁ NIKOHO JINÉHO. TO JE MŮJ PROBLÉM…“ /// Rodinný drama. Jako jedný celý rodiny. Táta, máma, děti, babi, děda, brácha… A taky vejlet mezi kozomrdy, kde shodou okolností uvízne ve svízelný situaci táta. Zatím co on má o zábavu postaráno, doma to trochu nudí. Ale asi zrovna tohle má bejt to správný drama. Naštěstí táta kozomrdy opustí, ale zážitek se ho drží víc, než by chtěl. Takže mu trochu hrabe a to už je taky zajímavý… Ono je to všechno dost pravděpodobný (teda když uvíznete tam co táta). Můžeme ho chápat, můžeme ho nenávidět… můžeme mu odpustit… vlastně můžeme si dělat co chceme. To prostě nechá Susanne Bier na nás. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy je lepší chcípnout než údajně chcípnout. 2.) Starej se mi vrátil z mise. 3.) Thx za titule „Milánůlíneček“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.02.2019)

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)

Námet tohto dánskeho filmu sľuboval zaujímavý divácky zážitok. So škandinávskou kinematografiou, vrátane dánskej, mám prevažne dobré skúsenosti a bol som primerane zvedavý, ako si tvorcovia so zaujímavým námetom poradili. No nepretrhli sa. Pozitívom boli herci, pre mňa neopozeraní a slušne hrajúci, zaujímavý hudobný motív, ale to všetko likvidoval nedbalý scenár, ktorý často predpisoval niečo, čo nevyplývalo z logiky deja, ani z psychológie postáv, iba z priania scenáristu. A tento závažný delikt pripravil film o hviezdičku, ktorú by som inak bez problémov dal. (05.11.2012)

Páni, Bratři mě překvapivě dosti uhranuli. Není to film, u kterého by si člověk od začátku do konce říkal jak je to celé geniální, nebo se podobně před obrazovkou rozplýval, to ne, ten film má prostě obrovskou vnitřní sílu, která přebíjí i některé nedostatky. Trochu mi vadilo použití ruční kamery, ale jinak už nemůžu vytknout prakticky nic. Naopak vyzdvihnout si zaslouží herecké výkony v čele s Ulrichem Thomsenem, který zvládá obě polohy své postavy s velkým přehledem. Jsem velice zvědav jak si s totuhle látkou poradí pánové v Americe. (01.06.2008)

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)