Poslední dny

Na tento film ma zlákal podtitul „posledné dni Kurta Cobaina“, no po dopozeraní som trpko oľutoval tú hodinu a pol zabitého času. Dlhé nudné zábery a pár dialógov, ktore sú aj tak o ničom. Tento film sa mi nezdal ani umelecký, ani experimentálny, ani psychologický, dokonca aj hudba je nanič.Tento film si druhý krát pustím iba ak nebudem môcť zaspať (22.01.2006)

Bohužel, tohle prostě nevyšlo. Mé dva veklé vzory, Michael Pitt a Kurt Cobain "v jednom filmu", nevšední přístup, depresivní záležitost, prostě všechno tomu nahrávalo do karet. Ale nakonec je to jen jedno veliké cosi, které vás nebude bavit ani v depresi, ani v jakékoli jiné náladě, protože to prostě musí unudit každého. Teď je mi až docela líto toho, že to má být jakési zobrazení Cobainových "posledních dnů", protože tohle si jednoduše nezasloužil. Michael Pitt je úžasný a velmi osobitý herec, ale toto prázdné "nic" ani on prostě neutáhne. Škoda, škoda... 2* (09.06.2012)

Zde nejde ani o trpělivost. Bránit Santa jen kvůli tomu, že mám jeho styl rád nebudu. A argumenty typu antikomerční, nedivácký, náročný atd tomu nic nepomůžou. Mám rád nedivácké filmy, ale tento si k nim NIKDY nepřidám. Vydržel jsem to do konce, ale natřikrát. A přesto se mi ničeho nedostavilo. Nuda k zesrání. Nic jiného tu opravdu není. (08.05.2012)

Od doby, co se Van Sant na chvíli upsal hollywoodskému ďáblu (PSYCHO), soutěží sám se sebou o to, kdo v USA natočí největší anti-komerci. Koho neodradí série improvizovaných impresí na téma umělce-trosky, pro toho má autor jeho oblíbené triky: narušenou linearitu „vyprávění“ a homosexuální motiv. Nebýt ten film tak evidentně laciný (odehrává se v baráku uprostřed lesa), nikdy by nevznikl. (09.07.2005)

Last days je také netradičné, myšlienkové, až by som povedal, že duchovné, posolstvo, ktoré sa zaoberá poslednými dňami rockových hudobníkov. Príbeh bol metaforicky ušitý na mieru pre Kurta Kobaina ale ja si myslím, že si by sa s týmto dielom dal parafrázovať každý jeden člen klubu 27. Nejde o žiadny dokument ani životopisný film, hlavná postava sa síce podobá tak trocha na Kobaina, herec Michael Pitt je úžasný, ale postavy majú iné mená, dej sa odohráva niekde úplne inde, trocha inšpirované ale príbeh je úplne iný. Blake, hudobník, multi-inštrumentalista, sa skrýva vo svojom vidieckom sídle pred verejnosťou, obchodnými záležitosťami, marketingom a všetkým tým čo mu priniesla nečakaná sláva. Túto tiaž, ktorá sa naňho z nenazdajky prevalila psychicky nezvládol a tak sa skrýva a skladá si nové veci v pokoji zo svojimi spoluhráčmi. Avšak to nieje všetko s čím si kompenzuje toto svoju psychickú prehru. Alkohol a drogy si pomaličky vyžiadajú svoju daň. Počas celej snímky bola hlavná postava malátna, nezvládala to ani sama zo sebou, už od prvej minúty je divákovi jasné, že tento človek vám pred vašimi očami umiera a je jasné, že happyendom to určite neskončí. Snímka je od začiatku do konca nakrútená vo veľmi komornom duchu. Kým som neprišiel na to akými očami sa na to mám pozerať, strašne som sa nudil. Prvá pól hodinka ma neskutočne ubíjala. Ide o umelecký film v ktorom čas a priestor hrajú až druhé husle. Veľmi často sa tu preskakuje čas a miesto v ktorom sa konkrétna scénka udeje. To znamená, že pri jednej scénke sa na začiatok rozhovoru dostaneme o 20 minút neskoršie aj to z inej miestnosti. Avšak keď sa divák naladí na tú správnu strunu, začne to byť neskutočne zaujímavé a ten metaforický koniec, ten ma úplne dostal. Ide o netradičné poňatie, ktoré sa mnohým ľuďom nepáčilo, percentá na CSFD hovoria za seba, ale ja medzi nich na šťastie nepatrím (14.02.2016)