2:37

Nevím no..mám rád mozaikové příběhy, ale.. Což o to, charaktery jednotlivých postav jsou vykresleny velmi citlivě a realisticky, ale co na mě působilo, až příliš přehnaně, že tolik "zvláštních" problematických charakterů se zrodilo na jednom místě a navíc jejich osudy byly místy zbytečně, až nuceně propletené- 1) sourozenci trpící pod despotickým otcem (ona- citlivka, on- intelektuál), navíc i mezi nimy je jistá bariéra, 2) místní "loser", snílek a kluk trpící nepříjemným zdravotním handicapem, 3) gay a fetka v jednom, 4) místní školní hvězda, frajírek a??, 5) nesmí chybět "hloupá" barbie. Tak osudy těchto šesti středoškoláků sledujete, snažíte se jim dostat pod kůži, pochopit jejich pocity a myšlení a najednou BUM.. přijde závěrečná drsná pointa, ke které, (díky začátku filmu) a zamčeným dveřím toalety celý film směřuje a vy zjistíte, že vlastně o charakteru, který vás nejvíce zajímá, nevíte zhola nic:( Škoda, ne vše, co se snaží být šokující, nakonec šokující je a ona zamotanost celého příběhu, nakonec přijde vniveč. Nedotažený potenciál u zajisté silného příběhu. 60%. (20.03.2010)

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)

Za dveřmi je sebevrah... a teď hádej hádej hadači, který z šesti zoufalců má pádnější argument! K dispozici máš nápovědu ve formě hromádky docela hnusných věcí, začneme se v ní společně hrabat - TEĎ! Je to pěkný svinčík, některé kousky jsou však jen poněkud neuměle naaranžované atrapy, na jiné je třeba gumových rukavic a ne po všech zůstane čisto, nicméně, na každý z nich existuje čistící prostředek, chyba je, že ačkoli film působí ze všeho nejvíc jako výuková pomůcka školního psychologa, nabízí pouze volání po úklidové četě, žádný tip na zmírnění následků, jen konstatování - páni, tady je ale bordel!... Pak už nepřekvapí ani obrácené pravidlo hry... přihořívá, přihořívá,... samá voda! (19.09.2014)

Někdy je člověk tak zahleděnej do sebe a svejch problémů, že zapomíná na druhý. Další emotivní drama který se mnou tak trošku vyjebalo. Předem podotýkám, že o snímku jsem skoro nic nevěděl. Čekal jsem různý scénáře toho jak to dopadne. ale že to dopadne tak jak to dopadlo tak to jsem nečekal. Myslím si že ve filmu bylo mnohem víc adeptů s pošramoceným životním osudem u kterých bych to čekal víc. (30.04.2020)

Zozačiatku to vyzerá ako úplne bežný film o stredoškolákoch, ale nie je to tak. Viem, je to moja slabosť, ale ten koniec mi privodil toľko myšlienok, že ma to na nejaký čas vyradilo z prevádzky. Tento svet patrí takým obyčajným, falošným, alebo povrchným ľuďom a podvraťákom, ktorí sú v podstate všetci takí istí, a tí skutoční, o ktorých treba stáť, sa v tej mase stratia, nezostane im nič. Mimochodom, je to natočené podľa skutočného príbehu. (08.01.2017)