Zlaté věže

Tak moc zábavné a roztomilé. O to víc, že roztomilost filmu zvyšuje Oldřich Nový, jehož hlas jsem v dabingu nikdy neslyšela a bylo to moc zvláštní, protože jeho dikce je tak nezaměnitelná, že jsem měla chvílemi pocit, že tam hraje. Celý film byl pro mě oddychem a potěšením, jeho humor byl mému srdci blízký a konec mě zamrzel. "Ještě že jsme poctiví braši..." (13.11.2010)

Úsměvná britská krimikomedie, která mě mile překvapila. Hlavní part zde hrají přesní Alec Guiness a Stanley Holloway v rolích zlodějů-sympaťáků, kterým nelze nefandit. Zlaté věže jsou pohodovou jednohubkou, která sice zezačátku ubíhá pomaleji, ale od okamžiku, kdy se dá dohromady "zločinecký gang", chytne slušné tempo, a přestože je to spíš detektivka než komedie, divák se baví. Příjemná je také účast Audrey Hepburn v pidiroličce Chiquity. (25.05.2010)

Doplňuju resty. Loupež století, která však nespočívá v řízné akci, pyrotechnických schopnostech a adrenalinových honičkách. Taková věc se dá provést poanglicku inteligentně, s grácií i trošku nemotorně, ale vždy na úrovni a nevyteče při ní kapka krve. Přestože jsou hrdinové starší pánové, kteří nepatří mezi lvy salonů, já jim držel palce od samého začátku pro jejich originální a gentlemanský přístup. Pochvalu si zaslouží i vynikající dabing, v němž mimo jiné zaslechneme Oldřicha Nového. (18.09.2010)

Hold takový příklad z žánru heist movie, zřejmě ještě předtím než se žánr zrodil. A je to svižné, chvílemi i zábavné, občas v práci s napětí připomíná Hitchcocka. Ovšem je tu obsažený jakýsi lidský rozměr, komediální prvky a padající klobouky s kabáty. A nelze říct, že by to bylo v něčem špatné. Jenom to není asi film, který bych chtěl vidět znovu, bez kterého bych neobešel, nebo který by mi něco zásadního dal. (23.08.2010)

Vím, že to zní kacířsky, ale mě to i na tak malé ploše prostě nudilo. Být to komedie ze 30. let, budiž, ale tohle jsou 50. léta. Což o to, hlavní představitelé jsou naprosto skvělí, některé scény i vtipné, ale celkově mi to přišlo i tak utahané, se špatným načasováním a temporytmem, kdy se nedůležité věci věnovalo zbytečně prostoru, a jiné, podstatnější, prolétly zase moc rychle. Ne a ne se do toho dostat a dokoukal jsem to vlastně až na několikátý pokus, jak nezajímavě to na mne žel působilo. A také jsem nepochopil, že do té doby docela realistický příběh s nadsázkou, dostane v závěru image absurdní grotesky, která z toho dělá zase něco jiného. Navíc jsem nepochopil, proč si líp neohlídali bedny, a co s nimi vlastně chtěli ve Francii dělat. Málem bych zapomněl - pustil jsem si i česky dabovanou verzi, a bylo pro mě překvapením, že Oldřich Nový i daboval, a zde zcela skvěle. (09.06.2019)