Francouzská spojka II

"Vrať se zase do New Yorku a zabíjej si poldy tam. To ti jde." Marseille totiž není New York a Pepek Doyle není polda, ale návnada. Fajn. Naštěstí neztratil nic ze své brutality a jeho řešení případů se vždy nachází daleko za hranou zákona, takže mě to bavilo. Horší to bylo s heroinem a odvykačkou. Na můj vkus to bylo moc dlouhé, rozvláčné a děj nikam neposouvající. Jenže když jsem to viděl jako dítě, tak se mi to natolik vrylo pod kůži, že se ve svém životě drogy ani nedotknu. No dobře, asi bych dokázal pytlík s fetem spláchnout do záchodu, ale moje žíly, nos ani ústa tento druh úniku z reality nikdy nepoznají. Natolik mě tehdy vyděsil Pepek žebrající o dávku a svíjející se v křečích na zemi. (04.10.2018)

Dávám na roveň s jedničkou. Pokračování je sice o poznání méně dynamické a milovnící akce si moc pomlaskávat nebudou, ale všechna akčnost je tady nahrazena pasáží, kdy se Pepek dostane pod ruku Charnierovi a jeho následné odvykací kúře. Scéna, kdy je policajt chycen lumpem a stane se z něj feťák,dodneška nemá obdoby a Gene Hackman tady ukazuje až netušené herecké mistrovství. Od té doby si o to víc přejete, aby toho drogovýho dědka konečně dostal. Závěr nebudu prozrazovat, ale musím říct, že se mi snad ještě nikde nelíbil tak bleskově utnutý konec - bez nějakých teatrálních výrazů a emocí - prostě šup a o to víc to ve vás pak zůstane. Čím mě film taky dostal, byly v závěrečné části pohledy kamery ala první osoba, což připomínalo staré hry Wolfenstein nebo Doom - opět nadčasové. I přes pomalý průběh jsem se vůbec nenudil a vychutnal si tuto klasa kriminálku. (24.10.2009)

Spíš by se film měl jmenovat Pepkův příběh. Vzhledem k jednomu ze získaných Oskarů (Best Actor pro Hackmana) se tvůrci rozhodli vše vsadit na osamoceného newyorského poldu, který jde neochvějně za svým cílem. Bohužel se jim z něho podařilo vytvořit spíše psychopata, který připomíná rozjetý parní válec bez řidiče. Kdyby si scénaristé odpustili Hackmanovy improvizace typu Pepek v baru či Pepek vzpomíná na baseball, kdyby si odpustili samoúčelné improvizace (Pepkovo řádění v hotelu), kdyby celý film vypadal jako poslední půlhodina, ve které vítězí příběh, tak jak ho známe z jedničky - policisté, město a drogy, šlo by o důstojné pokračování. Jenže tady je příběh přehlušen hrdinou - osamělý vlk proti všem, kterého můžete na chvíli srazit na dno, ale nezastavíte ho. (20.02.2010)

Člověk se po prvním díle, kde jsem se vláčeli špinavými ulicemi New Yorku těší na něco podobného v Marseille, ale místo toho strávíme půlku času ve špatně nasvícených interiorových kulisách. V půlce se navíc film zastaví asi na šest hodin, aby Gene Hackman mohl provést HEReCký VýkON (tm). Jeho Popeye zde pak, vykořeněný z prostředí, kterému rozumí, působí akorát jako nevychovanej debil, takže jediný, co si zde zbývá užít je místy taková zvláštní surovost kamery a střihu, kde všechno probíhá buď zbytečně pomalu nebo zase podivně rychle. (22.01.2024)

Najzábavnejšie na tomto filme je, ako sa Gene Hackman v dokonalej paródií na Američana vo Francúzsku motá po meste, nikomu nerozumie, nikto nerozumie jemu a až dostatočná miera starého dobrého kamaráta alkoholu ho zblíži s domácimi, hoci dievčatá naďalej nechápu, čo si ten šašo v havajskej košeli od svojho pokusu o komunikáciu sľubuje. Ešte lepšiu príležitosť na herecký koncert mu však prinesú kapánek tuhšie substancie a človek len žasne nad tým, akú rafinovanú a užitočnú pomstu svojmu protivníkovi pripravia priekupníci. Také veci v dnešných filmoch len tak nenájdeme, každého zlosyna stačí trošku postrašiť a radšej hneď vystrieľa polku mesta. Ako často hovorievajú drsní filmoví profíci, zabíjať je ľahké... - hlavne pre neschopných filmových scenáristov. (17.12.2011)