Francouzská spojka II

V prvej časti naháňačka, v druhej časti odvykačka. To sú kľúčové, nezabudnuteľné scény. Ale na ďalšie porovnávanie oboch častí nevidím dôvod. Najmä, ak sa dvojka označuje za odvar jednotky. Som rád, že sa podarilo nakrútiť pokračovanie, a to s iným režisérom a porovnateľne dobrým výkonom Gene Hackmana. Môžeme sa dohadovať, či scény s Gene Hackmanom poflakujúcim sa po Marseille s dvoma ocáskami boli nudné. Ale to je asi tak všetko, čo proti tomu môžeme robiť. (02.12.2010)

Dvojka malinko trpí na pár úrovních. Zaprvé mi scházela přítomnost Roye Scheidera. Fakticky si s Hackmanem rozuměl, takže tohle zamrzí jako problém číslo 1. A jako druhý neduh vidím, že mě zápletka nedokázala tak strhnout. Jasně, sledovat Hackmana závislého na heroinu a pak jeho dlouhou odvykací kůru mělo něco do sebe (ten chlap je herecké zvíře!), ale nějak jsem postrádal hlavní příběhovou linku, jež díky tomu šla do pozadí. Na druhou stranu, rozhodně Frankenheimer za kamerou nevyhořel. Sice už jsme nebyli svědky strhující honičky v retro autíčkách, ale jeho naturalisticky pojatý závěr, kdy Pepek Doyle stíhal hlavního padoucha a zadýchával se u toho, to docela bralo dech, to přiznávám...Zejména ty sekvence nabízející záběry z první osoby...Takže vlastně i druhý díl těžil z nestandardní práce s kamerou. A samotný závěr vyloženě satisfakční. Za mě dávám 6,5/10 (07.09.2023)

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 85% (09.11.2019)

Spíš by se film měl jmenovat Pepkův příběh. Vzhledem k jednomu ze získaných Oskarů (Best Actor pro Hackmana) se tvůrci rozhodli vše vsadit na osamoceného newyorského poldu, který jde neochvějně za svým cílem. Bohužel se jim z něho podařilo vytvořit spíše psychopata, který připomíná rozjetý parní válec bez řidiče. Kdyby si scénaristé odpustili Hackmanovy improvizace typu Pepek v baru či Pepek vzpomíná na baseball, kdyby si odpustili samoúčelné improvizace (Pepkovo řádění v hotelu), kdyby celý film vypadal jako poslední půlhodina, ve které vítězí příběh, tak jak ho známe z jedničky - policisté, město a drogy, šlo by o důstojné pokračování. Jenže tady je příběh přehlušen hrdinou - osamělý vlk proti všem, kterého můžete na chvíli srazit na dno, ale nezastavíte ho. (20.02.2010)

R: ČST 2 = 5.6.1988, réžia českého znenia (ČST Praha) = JARMILA BERÁNKOVÁ - Hoci "dvojka" nemá tak akčné pozadie a vznikla snáď len preto aby "Pepek" tajomného francúza dopadol, nemôžem ísť pod 5. Keď som v 80-tych rokoch pri premiérovom televíznom uvedení oboch filmov (a so správnym a v archíve Českej televízie "zakopaným" dabingom), ako sopliak s dovolením dospelých do nočných hodín sledoval túto snímku, vryla sa mi do pamäti scéna v ktorej o posteľ pripútaný Hackman zápasí s peklom závislosti. Drogovej závislosti, ale to je fuk pretože napriek mojim chabým rozumovým predpokladom som pochopil, že akákoľvek závislosť je pre moju povahu neprijateľná. Hoci nezdieľam názor, že umenie dokáže zmeniť svet, na mňa toto posolstvo zapôsobilo ako hrom, takže dnes neležím pod mostom, nefetujem, nepijem, nefajčím ne... tak bacha, ženy tie mám rád. Takže istý druh "závislosti" som si cielene vypestoval. :-) (29.10.2004) (29.10.2004)