Dobrodružství Poseidonu

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků mého mládí.  Na velkém plátně a již tenkrát, v sedmdesátých letech, ve 4D projekci!  Totiž, v sále Sokolovny, v kině naší střediskové obce, nebylo ústřední topení a tak se diváci museli střídat v přikládání do kamen.  Poseidonu na plátně vybuchuje parní lodní kotel, když do ohniště pronikla voda. Já otvírám horní dvířka kamen, abych přiložil pár lopatek uhlí, kamna blafnou, dýchne na mě skutečný žár a čmoud mi vhání slzy do očí. 4D jak řemen :-)). K tomu dobrý příběh v klaustrofobickém katastrofickém filmu a na pár týdnů nočních můr bylo zaděláno. (03.01.2013)

Tak na tuhle, podle mnohých katastrofální špičku pět ódy bohužel nemohu. Efekty jsou sice úctyhodné a příběh je originální, ovšem opět nerozumím tomu, proč musí v takovýchto filmech figurovat dítě! Tvůrce si zřejmě myslí, že film je pak nějaký způsobem emotivnější, nebo nevím. Já to však vnímám jako přebytek, který nemohu vystát. Napětí tu v některých místech upadá a můj oblíbenec Gene Hackman na mě příliš velký dojem neudělal. Buď je tento film přeceňovaný a nebo mám skutečně přitroublý vkus. 65% (02.07.2011)

Dneska se mi spousta filmů vykouří z hlavy do 24h a většina do týdne. Ale jsou filmy, které jsem viděl kdysi dávno jednou a mám je v hlavě dosud. Na "Poseidona" mě vzal táta jako prcka a já si z něho dodnes pamatoval pozoruhodnou spoustu detailů, inu takových filmů se tehdy v kinech moc nehrálo. Těšil jsem se teď na reprízu, ale popravdě tu čtvrtou dávám jen z nostalgie. Interiéry z převráceného parníku jsou sice udělány skvěle, ale kromě dvou neškodných neutrálních důchodců mi tam byly všechny hlavní postavy méně nebo spíš více nesympatické. Hysterka, šlapka, přechytralý a předčasně dospělý kluk, cholerický policajt a dva servilní lodníci, panáčkující podle vzteklého řevu übernesympatického alfa samce pastora Hackmana, který neustále štěkal rozkazy jako lampasák. Nicméně objektivně uznávám, že na svou dobu je to parádní, vizuálně pohledné drámko a taky jsem rád, že jsem konečně pochopil, že srdnatý pastor nespadl z toho kola proto, že měl párou popálené ruce (jak jsem si mylně pamatoval) ale proto, že se obětoval jako sám pán Jéžíš Kristus. Čest jeho památce, frajer chlap. (26.12.2019)

,,Podívejte, živí lidi!" Neměl jsem to štěstí vidět Poseidon v dětském věku. Ale i po dvacítce mi dokázal přinést zážitek, u kterého jsem se málem cítil, jako kdybych se ocitl na lodi s ostatními pasažéry, prožíval jsem každou vteřinu, plně fandil charismatickému reverendovi a bál se o každého z přeživších bez ohledu na jeho charakter. Včera jsem si Poseidon zopakoval a jelikož už jsem napodruhé občas pocítil i menší odstup, mohl jsem si na oplátku více užít kvalitní filmařinu a herecké výkony. Ač jsem velkým fanouškem Gena Hackmana, musím říct, že nejlepším hercem tohoto filmu se pro mne stejně stává Ernest Borgnine... a nejoblíbenější postavou pak rozhodně ten šikovný a moudrý kluk, co svou náladu plnou zvědavosti a chuť trousit nejrůznější moudra neztratil ani během tak tíživé existenciální situace (malý výtečník je rozhodně příjemným odlehčením v tom tíživém prožitku! :))). Neřeším, zda je reálně možné, aby po převrácení lodě a vybuchnutí části jejího trupu zůstalo tolik času na záchranu lidí, užil jsem si a beru Dobrodružství Poseidonu jako čistě dobrodružnou žánrovou podívanou. V jistých chvílích mi svým pomalým a současně napínavým objevováním nejrůznějších místností, chodeb, cest v "bludišti" lodní stavby připomíná vzdáleně atmosféru Verneho próz. Řada scén mne fascinuje svým tajuplným nádechem, jako třeba ta, ve které reverend Scott sám v pekelném horku prozkoumává zničenou místnost plnou napůl uhořelých mrtvol (před společným přechodem přes ní... následné zakrytí jedné z mrtvol prohozením saka je taky pěkným nápadem) nebo když se znenazdání oproti objeví druhá skupinka zachráněných lidí, jdoucích se svým vůdcem zcela jiným směrem. Co mi trochu kazí stoprocentní dojem, je několik patetických replik, zejména při vrcholní scéně ve strojovně, ale není jich naštěstí tolik, aby mne to nutilo strhnout celou hvězdičku. Po tak jedinečném zážitku totiž zapomínám i na to, že druhý nejoblíbenější skladatel této databázy se opět jednou "vytáhl" nevýraznými tóny. 90% (16.08.2020)

Klasický představitel výborných katastrofáků 70. let, přesto až tak úplně nedosáhl mých představ. Asi jsem moc rozmazlený Skleněným peklem, ale chybělo mi tam trochu víc šťávy. Zato hysterických reakcí a sladkobolných okamžiků je až moc....Pozitivem jsou sicep překvapiví umrtí, nicméně i jim trochu chybí potřebná gradace, aby člověka víc zasáhly. A co mi chybělo asi nejvíc? Nějaké pořádné větší záběry na místo katastrofy, všechno tady totiž vidíme jen z pohledu člověka. To je asi největší rozdíl od podobných spektáklů (např. už od zmíněného Skleněného pekla, kdy je úchvatných záběrů na hořící věžák požehnaně) a já to dost postrádal. (07.12.2008)