Dobrodružství Poseidonu

70. léta byla doba katastrofickým filmům zaslíbená. Po zhlédnutí remaku jsem si musel spravit chuť originálem. Plně oceňuji, že "starý" Poseidon je oproti "mladému" poctivým dobrodružstvím, kde se divák s postavami dokáže bezproblémově sžít. Samozřejmě je to hlavně díky charismatickému Hackmanovi. Původní Poseidon jasně ukazuje jak jsou ve filmu hrozně důležité praktické efekty. Kulisáci si museli opravdu máknout, když například kvůli 10 sekundové scéně na záchodě museli pisoáry namontovat opačně. 70% (12.12.2020)

Psal jsem to už u Petersenova díla a píšu to i teď, největší problém Poseidonu jsou dialogy. Nejlepší scény byly ty kde se nemluvilo, ale jenom křičelo. Ať už jakákoli osoba pronesla nějakou větu znělo to jako, že si z toho herci dělaj prdel. Srovnávat triky s tímto a Wolfgangovo filmem nebudu, protože by to bylo hodně nespravedlivý a herecký výkony byly docela solidní (co se hraní týče). Mám-li říct co mě na filmu zaujalo? No asi scéna kdy ta babka udělala docela solidní šipku do vody a pak taky lezení po vánočním stromečku, to byl opravdu masakr. Suma sumáru na tu dobu dost dobrý triky vyhráli nad úděsným scénářem. Btw rozmluva Genea Hackmana s Bohem byla trapárnost nummer eins! (21.04.2007)

"There's got to be a morning after · If we can hold on through the night · We have a chance to find the sunshine · Let's keep on looking for the light..." Mistrovská ukázka žánru. V jediném okamžiku se luxusní zaoceánský parník mění v plovoucí rakev a smrtící past pro ty, co přežili a skupinka zaživa pohřbených se vydává s krutým živlem v patách na nepravděpodobnou, extrémně klaustrofobickou misi za vlastní záchranou, na které ji čeká řada překážek a obětí z vlastních řad. Napínavý a nápaditý děj s řadou silných momentů, dobře napsané postavy, kvalitní herecké výkony, nic nechybí. (29.08.2009)

Dobrodružství Poseidonu patřilo už v dětství mezi filmy, které jsem chtěl moc vidět, jenže jsem si na něj musel počkat, až odrostu, neboť rodiče mě na něj coby relativně malé dítě nechtěli vzít do kina. Je to totiž klasika katastrofických filmů, což není zrovna žánr pro děti. 70. léta byla této kategorii filmů velmi příznivě nakloněna a tvůrci se předháněli v zajímavějších nápadech na kasovní trhák. Dobrodružství Poseidonu je zcela určitě jeden z nejzajímavějších námětů z té doby, navíc perfektně rozpracovaný a s patřičně navozenou atmosférou, díky níž občas i divák u televize zpanikaří, stejně jako někteří z lidí uvnitř lodi. Gene Hackman je (trochu překvapivě) obsazen do role pastora, ale věřte nevěřte, zvládl ji na výbornou, snad i proto, že v jeho podání pastor přece jen nemůže být obyčejným pastorem, ale tak trochu i drsňáckým hrdinou. (18.01.2003)

Dneska se mi spousta filmů vykouří z hlavy do 24h a většina do týdne. Ale jsou filmy, které jsem viděl kdysi dávno jednou a mám je v hlavě dosud. Na "Poseidona" mě vzal táta jako prcka a já si z něho dodnes pamatoval pozoruhodnou spoustu detailů, inu takových filmů se tehdy v kinech moc nehrálo. Těšil jsem se teď na reprízu, ale popravdě tu čtvrtou dávám jen z nostalgie. Interiéry z převráceného parníku jsou sice udělány skvěle, ale kromě dvou neškodných neutrálních důchodců mi tam byly všechny hlavní postavy méně nebo spíš více nesympatické. Hysterka, šlapka, přechytralý a předčasně dospělý kluk, cholerický policajt a dva servilní lodníci, panáčkující podle vzteklého řevu übernesympatického alfa samce pastora Hackmana, který neustále štěkal rozkazy jako lampasák. Nicméně objektivně uznávám, že na svou dobu je to parádní, vizuálně pohledné drámko a taky jsem rád, že jsem konečně pochopil, že srdnatý pastor nespadl z toho kola proto, že měl párou popálené ruce (jak jsem si mylně pamatoval) ale proto, že se obětoval jako sám pán Jéžíš Kristus. Čest jeho památce, frajer chlap. (26.12.2019)