Střelba na psy

Hotel Rwanda, Někdy v dubnu (Rwanda), Poslední spravedlivý (Rwanda), Poslední skotský král (Uganda - Idi Amin), Střelba na psy (Rwanda). Všechny filmy jsou o tomtéž, každý udělaný trochu jinak. Utrpení bezbranných, genocida za účasti vojsk OSN, boj hrstky statečných s větrnými mlýny. Bravo, civilizace. (08.04.2014)

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. (07.10.2009)

Filmem vyvolané emoce já vždy hodnotím vysoko. Navíc, každý den, každý den, bych na začátku zahájení zasedání valného shromáždění OSN pouštěl část tohoto filmu. OSN v současné podobě a v dnešní době nemá bohužel naprosto žádný význam v otázce zabezpečení míru a základních lidských práv a svobod po celém světě. OSN by mělo dnes plnit pouze jakousi humanitární organizaci a modré přilby rozdat Afričanům na ochranu hlavy před sluníčkem. Je strašný, když Hitler začal pronásledovat židy a svět mlčel. Je strašné, že podobné genocidy se stále dějí a svět stále mlčí. Každý film o Rwandské genocidě je lepší než 100 projevů politiků o tomtéž. (14.03.2007)

Srovnávání Střelby na psy s tématicky spjatým, nicméně na několik Oscarů nominovaným a hvězdně obsazeným Hotelem Rwanda je zavádějící. Tohle je nízkorozpočtový, v podstatě televizní film. Zachycuje situaci ve Rwandě na jaře roku 1994 z pohledu zúčastněných bělochů (a nehledejte v tom žádný rasistický podtext). Místní kněz, učitel, televizní reportérka – stávají se svědky největšího etnického masakru (slovo genocida JE na místě) novodobých dějin. Celkem kolem jednoho milionu Tutsiů bylo vyvražděno (povětšinou rozsekáno mačetami) zfanatizovanými Hutui. Pokud vás zajímá, proč se tolik nenáviděli, doporučuji zhlédnout výtečný dokument Poslední spravedlivý. Podobně závažné téma stačí zpracovat průměrně a na působivosti výsledného filmu se to moc neprojeví, Střelba na psy opravdu není zrežírovaná nikterak ohromně. V těch nejvypjatějších momentech začne hrát hluboce procítěná africká hudba, úporná snaha nezobrazovat žádné explicitní násilí působí skoro směšně (Terry George se s tím vypořádal mnohem obratněji) a rozpačitý doslov „po pěti letech“ z filmu druhý Schindlerův seznam opravdu neudělá. Je patrné, že se tvůrci snažili co nejdůsledněji držet reality (mj. natáčeli přímo ve Rwandě) a tato větev se nakonec také ukázala být tou nejjistější. Jako hraný dokument „made by BBC“ patří totiž Střelba na psy k jasnému nadprůměru. 80% Zajímavý komentář: Shushika (20.01.2007)

Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. (25.09.2011)