Střelba na psy

Po Hotelu Rwanda a Shake hands with the devil je Střelba na psy třetím filmem, který jsem na téma rwandské občanské války viděl. A musím říct, že je z těchto tří nejslabší, ale v tomto případě to pořád znamená nadprůměrný počin. Tentokrát se jedná o katolickou školu, kde se ukrývá na 2500 uprchlíků, které stráží nepočetná jednotka belgických vojáků pod hlavičkou OSN a ku pomoci tu je i učitel v podání Hugha Dancyho a kněz, kterého ztvárnil výborný John Hurt. A pochopitelně i sem přicházejí z ústředí OSN nesmyslné povely, kdy představení zavírají oči před skutečnou situací. "Střelba" mě sice tolik nechytla za srdce, ale i tady se našla celá řada silných momentů jako třeba ten, kdy otec prosí vojáky o kulku pro své děti, aby nemusely umírat pod mačetami Hutuů. Při snímcích s touto tématikou se za nás Evropany vždy tak trochu stydím. 85% (12.05.2010)

Televizní zpracování stejného období jako v Hotelu Rwanda. Tentokráte však z pohledu evropanů. Výprava je vzhledem k rozpočtu logicky horší a celé se to vlastně odehraje na pár lokacích. Herecky je to dosti průměrné a navíc postavy samotné jsou v zásadě dosti nezajímavé. Ani režijně to není žádný zázrak. Střelba na psy nedojme, ale rozhodně dokáže zaujmout, byť předpokládá, že o dubnových událostech roku 1994 ve Rwandě alespoň něco málo víte. Přes všechny výše zmíněné nevýhody, ale není tak "okázalá" jako mnohem známější (byť nesporně výtečný) Hotel Rwanda, což také může někomu sedět více. (09.04.2007)

Hotel Rwanda, Někdy v dubnu (Rwanda), Poslední spravedlivý (Rwanda), Poslední skotský král (Uganda - Idi Amin), Střelba na psy (Rwanda). Všechny filmy jsou o tomtéž, každý udělaný trochu jinak. Utrpení bezbranných, genocida za účasti vojsk OSN, boj hrstky statečných s větrnými mlýny. Bravo, civilizace. (08.04.2014)

Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. (25.09.2011)

Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. (21.01.2021)