Deset tisíc sluncí

Film, při jehož sledování mi na mysli vyvstávaly myšlenky o velmi podobném formálním stylu jako u pozdějších filmů Bély Tarra. Tedy dlouhé záběry, různé odstíny šedi tvořící zásadní prvek filmu, pomalu plynoucí narace a nevykreslené postavy. Bohužel tady srovnávání s Tarrem končí, téma snímku (klasicky maďarské – tedy antisocialistické) mě ani z poloviny neoslovilo tolik, jako u Tarrových filmů. Nicméně, jak už jsem naznačil výše, svým stylistickým zpracováním mi vyvolal neodolatelnou atmosféru a z toho důvodu, jsem film sledoval s upřímným zaujetím. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (15.01.2017)

Tohle je škoda. Tolik skvělých filmařských nápadů, tolik krásně komponovaných a bezchybně ozvučených záběrů pro příběh, kde se mnohem více pateticky hovoří a polopaticky symbolizuje, než reálně jedná a emocionálně prožívá. Maďarský film měl v šedesátých letech velký potenciál a nesmírně zajímavé tvůrce, ale utápěl se v jistém druhu (anti)socialistického vyjadřování, jehož tempo neskutečně tápe a nemá tu jedinečnou schopnost promlouvat i k budoucím generacím, jak to dokázaly třeba vrcholné snímky české nové vlny... 65% (30.11.2016)

Chtěl jsem se jen podívat, a možná i zjistit, proč se film jmenuje "Deset tisíc sluncí" a ne "Deset tisíc dní", jak by se slušelo a patřilo (alespoň v češtině). No a potom jsem se od filmu nemohl odtrhnout, přestože rozhodně nebyl "napínavý". To se mi nestává (měl jsem jiné plány) a taky mě to dost udivilo (čeho je člověk ještě schopen). Film považuji za jedinečný originál (až na fotografie, česky kameru, která byla sice naprosto skvělá, ale není to originál). Széles István je přijímán svým okolím - a zřejmě tak i diváky - jako "hrdina" nebo "zbabělec". Ale co je na trati mezi tím? Doporučuji tuto trať zkrátit na "váhavý hrdina" nebo "váhavý zbabělec", a možná můžeme říct, že obojím. Pro mě byl tím prvním; za hrdinu považuji skoro každého, kdo je schopen udržet si svoji názorovou integritu i v podmínkách, do nichž byl v průběhu dobových sociálních změn vržen. Domnívám se navíc, že i vedlejší postavy byly pojednány tak dobře, že by lehce mohly být hlavními. A ta jak říkají Maďaři: Hut ab. (23.06.2024)

Historická freska maďarského venkova od časů hospodářské krize až po kocovinu z revolučních událostí padesátého šestého. A především vesnické komunity, přetvářené historickým vývojem v kolektiv. Nečernobílá, těžká jen do té míry, jak těžký byl vždy život obyčejných rolníků. Za každého režimu. Nápaditá obrazivost a promyšlené kompozice následují nosné téma životních dějů vesnického společenství. Mít možnost shlédnout někdy v budoucnu restaurovanou kopii by rozhodně stálo za to. (12.03.2019)

Těžce sledovatelný film, který zachycuje a vyrovnává se s čtyřiceti lety Maďarské historie (30. – 60. léta) a především s otázkou socialismu. Tím, že na relativně malé ploše ukazuje tak dlouhý úsek a při tom vždy ukazuje to podstatné ze situace lidí oné doby, umožňuje problematiku socialismu lépe pochopit. Po stylové stránce sevřené dílo. Dlouhé pomalé záběry, krásné kompozice. Použití skoro až mystických prvků. První Maďarský film po nepodařené revoluci z r. 1956, kde se mohly objevit scény z pracovních táborů. (06.01.2007)