Člověk bez osudu

Druhá svetová a koncentračné tábory, to je druh filmov, ktorý ma skutočne dokáže rozpolcovať. Človek bez osudu síce nepatrí k tým absolútne silným odvarom a to práve vďaka scenáru a réžii, ktorá nevyužila potenciál vizuálnej dokonalosti, ale menej ako 70% (****) mu dať nemôžem. Všetko, čo nám dokáže priblížiť vlnu existencializmu vďaka ľudskej hlúposti a zla má u mňa hviezdu navrch. Pekné obrázky z prostredia hrôzostrašnej mašinérie bez pútavejšieho príbehu... (25.07.2011)

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. (12.01.2012)

Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. (14.05.2020)

Filmy maďarskej produkcie zrovna nevyhľadávam. Skôr sa im veľkým oblúkom vyhýbam. Ale tu som musel spraviť výnimku lebo som bol zvedavý na mini rolu Daniela Craiga. Film vo mne zanechal neskutočný dojem a zážitok. Bol plný drastických až srdcervúcich scén a skutočností, ako to v minulosti so židmi bolo. Rozhodne sa treba pred pozretím vopred pripraviť, že to nebude prechádzka ružovou záhradou, ale bude vám miestami z toho až nepríjemne. Marcell Nagy v hlavnej úlohe ukázal, že aj v Maďarsku môžeme počítať s novými hereckými talentami. Na jeho vek obdivuhodný výkon na to, že tematika mu bola určite cudzia. Film sa možno môže zdať trošku zdĺhavý, ale myslím si, že pri takýchto záležitostiach sa tá dlhšia minutáž až priam žiada. Čo sa týka kamery, tak tam je zvolený zaujímavý sépiový filter. A ako to už pri takýchto filmoch býva hudba je vynikajúca. Ak sa film páčil odporučil by som aj „Bent“ s Clive Owenom, ktorý mi prišiel asi ešte o čosi lepši. (31.08.2009)

Pravda, je to delší než by se slušelo a zatímco jsou středové pasáže filmu omílané stále dokola, konec je až příliš uspěchán. Mám taky jisté výhrady k osobnosti Gyuriho (či jak). Jak může být náctiletý kluk takhle otrlý? Naprosto neřešit zatčení policií a takřka skok ze svobody do koncentračního tábora ze dne na den? Jinak teda hudební doprovod od Morriconeho nebyl zrovna význačný na můj vkus, spíš jsem ho nevnímal. (03.06.2011)