Člověk bez osudu

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)

Musím říct, že jsem byla trochu v napjatém očekávání, protože knížku Imreho Kertésze jsem před nějakou dobou přečetla jedním dechem a já to mám většinou tak, že raději knížky než filmy podle nich... to bývám hodně často i zklamaná. Tady se ale žádné zklamání nekonalo, zážitek veliký a znovu obrovský nápor na moje vnitřní rozpoložení, protože se mě nejspíš díky tátovi, s nímž jsme hodně často verbálně "bojovali", protože pro něho byla 2.sv.válka obdobím dětství a tedy i jakýmsi životním tématem, ke kterému jsem se nechávala hodně často a ráda strhnout. Takže i pro mě je to citlivé téma, na které nedokáži reagovat necitlivě. (11.04.2009)

Studené zpracovánî výborné knihy staví Gyuriho do role naříkajícího ublížence, což je prakticky naprostý protipól románové předlohy. Chlad filmu doplňují studené barvy i odtažité herecké výkony. Takže jediným opravdovým zážitkem byla po dlouhé době opět velice zdařilá Morriconeho hudba, která svým aranžmá připomínala poetické scény z Rozhněvaného muže. (14.05.2020)

Jednoznačně souhlasím s komentářem Pejpra. Film nevyužil potenciál námětu a skvělé kamery. Totálně ho zazdil střih. Ačkoliv filmová linie se odvíjí plynule od deportace hlavního hrdiny z Budapešti v polovině války do pracovního tábora a dále skrze vyhlazovací tábory k osvobození, je děj roztříštěn velkým množstvím epizod. Ty jsou samy o sobě výmluvné, leckdy klíčové a dobře zpracované, ale vždy to černé okno mezi - naruší kontinuitu příběhu a diváka si stále drží dost daleko od těla na to aby se do filmu hlouběji ponořil. Je to takové sledování reportáže z koncentračních táborů. Židé stojí na apelplacu několik hodin protože jeden z nich zběhl a čeká se než ho najdou kápové a exemplárně ubijí před nastoupeným táborem - střih - hrdina filmu Gyuri se dělí s kamarádem o chleba - střih - pracovní četa vykládá vagony na nádraží - střih atd... Mohl to být dokonalý film. A jakkoliv mi byl hlavní hrdina sympatický (a perfektně zahraný) a problematika holocaustu mi není cizí, nedosáhl film u mne takového efektu jako např. Šedá zóna. A to i navzdory velmi dobře zpracovaným táborům, barákům ubikací, řadám ostnatých drátů a strážných věží (na rozdíl např. od tábora v Chlapci v pruhovaném pyžamu) atd.. Nic zde nepůsobí nedostakem prostředků ani papundeklově. Tvůrci jednotlivé epizody vybrali perfektně, ale chyběl jim tmel který by je dal dohromady. I tak jsem snímek se zaujetím a místy i s napětím dokoukal zcela svěží i přes pokročilou noční hodinu a nenudil jsem se ani jednu minutu z těch 134.... Každopádně film je vynikající v tom, že to strašné téma cíleného vyhlazování opět vynáší na světlo. Generace co jej zažila a přežila již téměř není a s ubývajícími pamětníky se časem ohlazují hrany zvěrstev. Za chvíli bude druhá světová válka dnešní školní generaci stejně vzdálená a exotická jako nám válka Búrská...Ale ono se to zas tak dávno nedělo... Filmů s touto tématikou nebude nikdy dostatek a je dobře, že vznikají stále nové. A jen vsuvka na závěr - poznali jste Otíka z Vesničky střediskové v otci Gyuriho? (14.04.2011)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)