Planeta opic

Vynikající film, který ani po tolika letech neztratil ze své myšlenkové, či obrazové působivosti téměř nic. Už od prvních sekund zdárně navozuje transcendentní a tajemnou atmosféru nutící člověka přemýšlet o maličkosti a pomíjivosti své existence, ale také zároveň o síle společenství. Jako satira na společnost slouží samozřejmě celý film, byť geniální úplně v každém detailu není... PS: Něco k zamyšlení - Připustíme-li pravidlo věčného návratu (~ že vše co se děje, tu už bylo předtím a bude se nesčetněkrát opakovat), nemuselo by z pohledu "ruky osudu" ani vadit, pokud by úlohu člověka přejaly opice... 8/10 (06.12.2009)

Byť jsem předtím už četl legendární knihu Pierra Boullea, byl jsem filmem nadšen. Zcela zaslouženě se stal klasikou žánru sci-fi, ale vlastně i klasikou vůbec. Za samostatnou zmínku stojí už třeba jen na tehdejší dobu dokonalé masky opic. Závěrečné Hestonovo zjištění, kde že se to vlastně nachází, je jedna z nejpůsobivějších scén v historii filmu. Myslím, že žádný remake tuto legendu nemůže nikdy kvalitativně překonat. (22.12.2002)

Nevím, co jiného bych zde měl napsat, ale bylo by dobré zdůraznit to hlavní - tenhle film JE kultovní a to po právu. Atmosféra je tíživá i 40 let po natočení tohoto snímku a jeho poselství (bohužel) je také pořád aktuální. Krom té slavné závěrečné scény (která mi byla vyzrazena, takže jsem si konec nemohl pořádně užít) na mě zapůsobila i scéna u soudu. Navíc ta podmanivá hudba od Jerryho… o klasice se těžko píše, na klasiku se musíte podívat a pochopíte. 100 %. (19.10.2011)

Nadčasové/nestárnoucí dílo. Film ve svém zdánlivě nevýrazném komorním podání s nadhledem reflektuje různá zvěrstva lidstva, od inkvizice až po genocidu, přičemž oněm reflexním plochám všechna fakta přizpůsobuje. Neboli není důležité, jak mohly být věci takto nakonfigurované, ale proč - proč jsou takto nakonfigurované? Opice žijí ve městě, chovají se jako lidé, budují jako lidé, chybují jako lidé, chodí do škol a věnují se neurochirurgii, zatímco skuteční lidé jsou jen zdivočelá zvířata, neschopná myšlení nebo přizpůsobení se. Pak přilétá v raketoplánu inteligentní člověk Taylor, což je v rozporu se všemi opičími pravidly, zákony, svatými svitky a podobnými antimozkovými elementy. Zatímco jedni se ho snaží pochopit a vysvětlit si jeho existenci, pro druhé znamená hrozbu páchnoucí kacířstvím a hodnou likvidace. Počáteční úvahy kosmonautů tak ostře kontrastují s pozdější snahou co nejjednodušeji opicím vysvětlit svůj původ; dialogy tvoří stěžejní prvek a jsou napsány bravurně. V symbolických podmínkách, které si film pro svou existenci vybral, by přílišná vážnost byla na škodu, čehož si byli tvůrci vědomi, a tak dostalo nemalé množství scén lehce humorný, ironický podtón (ačkoliv chladná bezútěšnost dané situace je stále jasně patrná), vezoucí se právě na záměně člověka za zvíře. A když už toho všeho PROČ začne být v závěru příliš, a divák začne toužit alespoň po jediném JAK, dočká se šokujícího konce, který nekompromisně dosazuje předchozímu dění tvrdou a krutou tečku. Technická stránka odolala čelistím času rovněž výborně - masky vypadají pořád dobře, lokace jsou krásné a odpovídající, vyzdvihl bych také skvělou práci s kamerou a Jerry Goldsmith nahrál další z charakteristických soundtracků. Dokonce ani ty akční sekvence nejsou zlé. Podtrženo a sečteno - Planeta opic stále je inteligentní úvahovou sci-fi, jíž nechybí humorný podtext či povedená pointa. (26.12.2006)

Film, se kterým bude už navždy spojen můj život. Nikdy na něj nezapomenu. I kdyby hrál Charlton Heston jenom zde, už navždy to pro mě bude bůh. Stejně tak Schaffner, jeho střihová scéna, jak kosmonauté pátrají po vodě je dechberoucí. A také nesmím zapomenout, že tenhle film stojí mimo jiné na Goldsmithově hudbě. Závěrečný záběr na Sochu Svobody nemá v dějinách filmu obdoby. (15.03.2003)