Trestný prapor

II. sv. vojna z pohľadu trestancov. Musím uznať, že čo do informácií, ide o pomerne obohacujúci seriál, pretože o ruských trestných práporoch toho veľa natočeného nie je. Seriál diváka pekne prevedie od úplného začiatku, kde sa vo väzniciach regrutujú väzni až po samotný trpký koniec, ktorý je po emocionálnej stránke veľmi silný, no pritom vôbec nie je patetický tak ako sme navyknutí z americkej produkcie. K tomu medzi tým by sa síce našli nejaké výhrady - mohlo to byť divácky atraktívnejšie natočené a niektorým postavám by som sa viac venoval, no celkový obraz je veľmi pozitívny, mám dobrý pocit. Samozrejme, mnohé nedostatky čiastočne vyvažuje aj charizmatická hlavná postava. Nadpriemer.75/100 (12.09.2017)

Nepáči sa mi ten výrok a postoj režiséra, ktorí na tom nechcel spolupracovať s historikmi a vojenskými odborníkmi. Potom by sa tam nevyskytli chyby, ktoré náročnejší divák nerád vidí. Dialógy a tá doba mi prišla celkom dobre spracovaná, aj keď si myslím, že vo veľkých krajinách starý duch pretrváva dlhšie ako v menších a vždy sa v tej krajine nájdu ľudia, čo majú buď správanie rovnaké, či podobné alebo informácie a spomienky na minulé doby detailne presné. Cítil som sa ako keby som sledoval seriál z čias tesne po vojne, to stvárnenie tomu tiež odpovedalo, čo je podľa mňa chyba a malo sa to vyrobiť ako skutočnosť, bez šedivých príkras, teraz myslím aj grafiku aj dej. Mierny nadpriemer. (02.03.2012)

Taha sa to ako zuvacka, serial posobi ako keby vznikol v 80. tych rokoch, ako taka spomienka na stare serialy, ktore uz dnes nemame trpezlivost sledovat. Nad celym dejom tu vladne bezhranicna a nezmyselna krutost. Ludsky zivot, jednoducho v podmienkach krajiny kde zajtra znamena uz minuly tyzden, nema ziadnu cenu. (14.12.2015)

Zatím jsem viděl první tři díly, takže zatím hodnotím na velmi silné 4. Objevují se tu věci typické pro kvalitní ruské filmy - velmi dobří herci, výborně ztvárněné prostředí, přirozené dialogy. Děj je velmi syrový a reálný, rozhodně nejde o oslavu ruského hrdinství, ale o popis života lidí, kteří už nemají co ztratit, a proto občas dokážou nemožné. Scény ze zázemí jsou na ruské poměry nebývale otevřené, vidíme vojáky, pro něž není dost uniforem, není jídlo (takže ho kradou NKVD), není ani naděje. Jen režie bojových scén bohužel dost pokulhává (alespoň zatím), je vidět, že moc peněz na to nebylo. Naštěstí na boji scénář zas tak nestaví (a ani to moc nevadí). Uvidíme, jak to pojede dál. (04.11.2006)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)