El método
El método
Il metodo
The Method
Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrají:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (213)
Originální film s neskutečně klesající tendencí. Výborný začátek mě nenechal vydechnout. Herci skvělě vybráni do svých rolí zvláště bych ocenil představitelku Nieves a Montse a představitele Fernanda. Lehce za půlkou se už ale děj až moc komplikuje a začíná lehce nudit, pořád vás ale bude zajímat jak to dopadne. Bohužel pro mě nedopadl podle představ. Celkově ale rozhodně lepší a hlavně řemeslně a herecky lépe zvládnuté než Exam. Silné 3*. ()
Typický příklad inteligentního filmu, který má skutečně vysokou úroveň. Promakaný scénář, promakané dialogy a solidní zápletka. Jenom ta záchodová sexuální scéna mi přišla trochu mimo, tu bych úplně odstranil. Ovšem celé 2 hodiny jsou příjemnou atraktivní a napínavou zábavou. Nejprve si člověk láme hlavu nad tím, kdo je špión, v druhé části je zase napnutý, kdo to nakonec vyhraje. Zkrátka...super argentinsko-španělsko-italská práce. 82% // (8.9.2015) - I na podruhé skvělá zábava s atraktivním vývojem a překvapujícími momenty. Akorát opět zmiňuji WC scénu, která byla fakt totál mimo. 80% ()
Teda. Očekávání nenaplněna. Ze začátku jsem byl nadšen. Tenhle film vypadal z popisku jako jasná trefa do černého. A hned první scény mi potvrdily, že Metoda je film jako dělaný pro mě. Ovšem to tempo tak strašně upadalo. Asi bych byl raději, kdyby všichni řešili praštěné hlavolamy, protože takhle mi s každou postavou, která opustila místnost opouštěla i zvědavost. Všechny palce nahoru za nápad. ()
Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. ()
Kdyby celý film plynul tak originálně, svižně i napínavě, jak to bylo v snad nejzábavnější scéně s loptovou hrou v kanceláři, s hájením si zvolené evropské velmoci v rámci souboje, zřejmě bych se plně přidal k převažujícím nadšeným ohlasům. Takhle spíše po skončení zhodnotím snímek, který jsem sice vnímal především skrze námět rafinovaného výběrového konání jako celkem zajímavý, ale nejednou mi dával vzpomenout i na lepší komorní dramata či thrillery z jedné místnosti, které ve mně zanechaly památnější zážitek. Svojí téměř dvouhodinovou konverzační smšrtí ani spíše průměrnou atmosférou mě až na pár scén Metoda tolik nestrhla, přestože potenciál i řadu kladů jsem vnímal. Z rámcové linie s demonstrací včetně závěrečného kráčení ulicí po velké bitvě jsem měl taky rozpačité pocity čehosi naznačeného směrem k jisté paralele, ale nedotaženého tak, aby na mě tenhle obraz v závěru silněji zapůsobil. Značně podobná britská Zkouška, jíž jsem letos také udělil 3 hvězdičky, se mi zamlouvala nakonec i trochu víc, ač na Metodě jsem zase kvitoval, že se oproti zmíněné Zkoušce alespoň nesnaží svou strukturou a pojetím vyloženě kopírovat ty horrory z uzavřených prostorů. [60%] ()
Reklama